Zpátky doma!

16. listopadu 2015 v 17:11
Tak už si pár dní říkám, že je čas sepsat pár řádků o posledním měsíci v Americe a zároveň přidávám i pár fotek. Jsou to spíš takové momentky. Doteď na to ještě nezbyl čas. Host rodiče byli převážně na cestách. HM odletěla pracovně do Číny, poté oba letěli na víkend do Missouri, pár dní na to do Španělska a jakmile se vrátila, tak už jsem byla na řadě já.




Pozvala jsem k nám na večeři kamarády a objednala si sýrové fondue, které mi HD udělal. Všichni mi předali nějaké dárečky na rozloučenou a já jim své dala až další den, kdy jsme měli poslední společný večer. Když jsem se asi před měsícem zkoušela balit a narvala všechno oblečení do jednoho kufru, tak jsem byla spokojená. Stejně jsem minulý týden bojovala, jak tam narvat kdeco a dopnout zip. Klasika!





V pátek jsem měla odlet až v 5:25 odpoledne, tak jsem si ten den hezky naplánovala a jak všechno ještě stihnu. Plány tak nějak ztroskotaly, když jsem zjistila, že let z Frankfurtu do Prahy je zrušen. HD mi naštěstí přebookoval let přes Londýn v takřka stejný čas. Po kafi s Mončou jsem jela se rozloučit s lidmi ve firmě, kde pracuje HM. Našla jsem ji na telefonu s British Airways, kde si jen chtěla ověřit, zda tu rezervaci tam opravdu mám. Strávila tím pádem asi 30 minut čekáním, až bude k někomu přepojena a následně dalších 20 minut dohadováním s naprostým idiotem, který neměl tušení, která bije a snažil obhajovat sám sebe. Obdivuju HM, která mu několikrát opakovala, že chce mluvit s jeho supervisor a že by v té funkci měl okamžitě skončit. Pak už mu práskla s telefonem. Já bych to udělala rovnou. :D Utíkala jsem teda domů a udělala konečně check in.

Takže jsem se dostala trochu do skluzu, kdy jsem měla ještě jet nakoupit několik věcí jako Convers, make up od MAC a Sephory, zrušit bankovní účet atd. Alespoň, že to nejdůležitější jsem stihla. Všechno jsem naházela kam jen to šlo a jeli jsme vyzvednout holku ze školy, HM taky dorazila a vyrazili jsme na letiště. Po cestě jsem se už jen modlila, abych neměla nadváhu v kufrech. Samozřejmě jsem ji měla, ale naštěstí se chlapík za pultem ani nezmínil a já ani nic neplatila. Při vybalování kufrů doma jsem si jen všimla, že mi na kufr dal cedulku, že je to těžší zavazadlo. :D

Loučení proběhlo docela v klídku. Po těch nervech jsem si už jen opravdu přála sedět v letadle. Holka mě tedy nechtěla pustit a já při odchodu taky měla na krajíčku, že je opouštím. Ale věřím, že je nevidím naposledy a řekli mi, že se kdykoliv můžu vrátit. :) V letadle vedle mě seděla Slovenka, takže jsme dost času prokecaly. Shodou náhod zná jednu mou kamarádku z Colorada a sama jezdívala v dětvství na prázdniny do mého rodného města. Svět je opravdu malý. :) V Londýně jsem měla v kabelce poházené laky na nehty, takže mi to pak pán u kontroly skládal do pytlíku. :D Nikdy předtím jsem na Heathrow nebyla a asi jsem věděla proč. Ještě ani 45 minut před odletem do Prahy jsem nevěděla číslo gatu a čekala u cedule. A celkově bych čekala, že to tam bude modernější na to, jak je známé. Ta hodinka do Prahy už utekla jak nic. Kufry jsem dostala hned mezi prvníma, kontrola si mě naštěstí nevyhmátla (tentokrát bych ty kufry už opravdu nezavřela :D) a vyšla jsem ven kde mě čekal.. NIKDO! :D Česká sim karta mi byla zablokována, smska z internetu mi poslat nešla. Ještěže jsem byla domluvená s Markét, že mě přijede přivítat a napsaly si aspoň na FB, kde každá jsme. Netušila jsem, že v Praze jsou přílety na obou terminálech a jasně, že všichni čekali na těch druhých. :D Ale hlavně, že jsme se našli. Utíkala jsem jako splašená a naši překvapení, z jaké strany to letím. :D Po pár metrech koukám, že se někdo schovává na lavičce a tam děda se strejdou, tak to bylo skvělé překvápko. :)





Tak jak jsem říkala, že čas v Americe letí šílenou rychlostí, tak tady to utíká snad ještě 3x rychleji. Snad je to tím, jak jsou momentálně krátké dny. Co vám budu povídat, byl a stále je to docela šok přijet sem po takové době. Kdo to zažil, tak určitě ví o čem mluvím. Na druhou stranu si to snažím užít, to že jsem doma s rodinou a konečně tu s nima oslavím pravé české Vánoce!

Tímto bych tuhle kapitolu života uzavřela. Musím říct, že jsem na sebe pyšná, že jsem tento blog dotáhla až do konce. :D Ale hlavně jsem to chtěla mít jako takovou vzpomínku na ty 2 roky v Americe a zase si to jednou přečíst od začátku. Myslím, že všechny ty vzpomínky z cest a tolik nových kamarádů kolik jsem tam potkala.. Už jen to je dobrý důvod, proč se konečně rozhoupat a jít do toho. Na nic nečekejte, protože čas utíká. Řídím se heslem: "Je lepší ohlédnout se zpátky a říct si: Nemůžu uvěřit, že jsem to udělal!, než se ohlédnout zpátky a říct: Přeju si, abych to udělal." Snad tohle bude takové malé nakopnutí pro ty, kteří stále nevědí, zda do toho jít. A nemyslím teď jen pobyt v USA, ale cokoliv co si chcete splnit. Prostě jděte do toho. Mějte se krásně!
 

2 roky v Americe!

7. října 2015 v 21:31
Už je tomu tak. Dneska jsou to přesně 2 ROKY od doby, kdy jsem přeletěla oceán a vydala se vstříc novému dobrodružství. Kdo by to byl řekl, že to tak rychle uteče. Jako by to bylo teprve včera, kdy jsem odevzdávala svou přihlášku v agentuře, našla rodinu v New Yorku a začala žít novou kapitolu života.

Když se ohlédnu zpátky, tak to bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem mohla udělat. Ani trochu nelituju, že jsem místo Ameriky nešla raději studovat vysokou školu jako většina mých přátel. V žádném případě je neodsuzuju, právě neopak. Mají můj velký obdiv. Každý má jen jiné priority a každý chce dosáhnout v životě něčeho jiného. Pokud stále váháte, zda do toho jít, tak moje odpověď je jednoznačně ANO! Poznáte spostu lidí z celého světa, zdokonalíte se v jazyce, naučíte se spoléhat pouze na sebe, procestujete kus světa a vyzkoušíte si žít na druhé straně Země se vším všudy. První týdny nikdy nejsou lehké, ale jsou to ty chvíle, které nás dělají silnějšími. Nevím jak vy, ale já si připadala naprosto nemožně, když jsem na samém začátku netušila, co mám dělat. Po nějaké době už mi ani nebylo hloupé si zajít do ledničky. :D A nemusí jít ani o Ameriku, ale o jakoukoliv část světa. Cestování, poznávání nových lidí a jejich kultury - TO JE ŠKOLA ŽIVOTA a nikdo mi to nevymluví.

Poznala jsem spoustu lidí a paradoxně i mé dvě nejbližší kamarádky z Česka, za které jsem neuvěřitelně šťastná, že je mám. My holky prostě musíme držet při sobě. :) Procestovala jsem kus Ameriky a i přesto, že jsem neviděla vše, co jsem chtěla, tak vždycky je tu ta možnost vrátit se. Nic není nemožné a zaletět si sem z Evropy také není až takový problém.

Čeká mě poslední měsíc, který si chci užít minimálně jako všechny ty předešlé s lidma, který tady mám nejraději. Čas běží a my bychom si tu přítomnost měli užívat naplno. Ne jen neustále přemýšlet o budoucnosti.

Včera jsem odeslala v krabicích víc než 50 kg věcí.. Řekněte mi, na co já to všechno potřebuju?! Jakmile se budu zase někam stěhovat, tak předpokládám, že většina toho všeho zůstane zase doma. Asi mám nakupovací problém.. tak trochu. :D Těším se až obejmu celou mou rodinu, všechny kamarády a po 5 letech oslavím Vánoce doma. Na druhou stranu se snažím představit, jak budu reagovat na loučení tady, ale nejde to. Co vím, že to nebude o nic snažší než kdykoliv předtím.

To by bylo zatím vše. Mějte krásný zbytek týdne!

Vampire Diaries Convention!

27. září 2015 v 0:57
Jak už nadpis napovídá, splnila jsem si další sen! Letěla jsem na pouhých 24 hodin do Las Vegas, abych viděla Ian a Paula ze seriálu Upíří deníky. Někdo si možná řekne, že jsem blázen, ale já teda vůbec nelituju a klidně bych takový trip podnikla znovu.

Přiletěla jsem minulý pátek večer a na letišti mě vyzvedl někdo, koho jsem našla na poslední chvíli na couchsurfing. Byla to moje první zkušenost s tímto typem ubytování a opravdu jsem si nemohla ani trochu stěžovat. Dotyčný mě vyzvedl na letišti, vzal do In&Out na rychlou večeři, ukázal mi downtown Las Vegas, který byl neprosto neuvěřitelný. Byla to jedna dlouhá ulice a přímo nad námi byla střecha, která ve skutečnosti byla obrazovkou. Celou dobu hrála hudba a nad hlavou se nám promítalo všechno možné. Lidé tam postávali v různých převlecích nebo také téměř bez nich.. :D Někdy jsem fakt nevěřila, čeho jsou někteří schopní. Vítejte v Las Vegas! Dala jsem si ten nejmenší možný a hodně hustý koktejl a stejně jsem ho nemohla celý vypít. Když přejdete celou tu ulici na konec, tak si můžete zaplatit zip line a doslova přeletíte přímo pod tou obrazovkou celou ulici zpátky aniž by jste se museli proplétat davem lidí. To bylo hooodně cool! Do postele jsem se dostala asi ve 2 ráno a v 7 už jsem zase vstávala, abych se nachystala na velký den!

Ráno jsem byla odvezena do hotelu, kde už od půl 9 ráno začala registrace na convention. Dostala jsem náramek na ruku a šla vysedávat do Starbucks. Hlavní sál byl otevřený pro všechny až od 11. Jak pořád otvírali a zavírali dveře sálu, tak jsem měla možnost zahlédnout Iana a Paula na pódiu. Svou reakci vám snad ani popisovat nebudu. Kdo tento seriál sleduje, tak si to určitě dokáže představit. :D Poté jsem se šla postavit do řady na fotku s oběma herci. Byla jsem pátá v řadě, když k nám přišla organizátorka, že tam stojíme zbytečně, ať jdeme do sálu a oni nás zavolají. Šlo prvních asi 50 lidí a za pouhých 20 minut už volali naši skupinu. Jak jsme se přibližovali, tak se ve mě mísilo snad tisíc pocitů. Ani po týdnu se mi nechce věřit, že zrovna já jsem měla tu možnost! Člověk je jakoby trochu v tranzu. :D Když na mě přišla řada, tak Ian si odskočil říct něco fotografovi a tak jsem měla možnost chvilku pokecat s Paulem což bylo opravdu štěstí, jelikož jinak si tam opravdu jen stoupnete mezi ně, vyfotí vás a zase jdete. Ian se najednou objevil po mém pravém boku, tak jsme se pozdravili a po fotce jsem ho alespoň objala, ááááá!! :D Jakmile jsem vyšla, tak jsem měla pocit, že budu brečet štěstím a to ještě minimálně tak 10x potom, haha. Nejhorší je to následné čekání na fotku, kdy jen přemýšlíte, jestli jste se usmívali, netvářili se jako dement apod. A na fotce za tak šílené peníze chcete vypadat alespoň trochu normálně. :D Poté v sále začalo uvítání s Micah Parker (Adrian - Vampire Diaries) a Chase Coleman (Oliver - Originals). Dále se tam vystřídal Chris Brochu (Luke - Vampire Diaries), Steven Krueger (Josh - Originals), Michael Malarkey (Enzo - Vampire Diaries) a na poslední hodinu samozřejmě přišel Ian a Paul, ke kterým se ještě na pár minut neplánovaně přimotal Jared Padalecki (Sam - Originals). Všichni byli neuvěřitelně vtipní, smáli jsme se od začátku do konce. Jeden z nejlepší dnů, co jsem zažila! :)

 


Po narozeninách přímo do Seattle!

21. září 2015 v 6:51
Je to pár dní, co jsem měla tenhle článek už rozepsaný, ale pak se mi ho samozřejmě omylem podařilo zavřít a bylo po něm. Takže druhý pokus! :)

Na své narozeniny jsem si mohla vybrat, kam bych chtěla jít na večeři, tak jsem zvolila všech oblíbenou restauraci v Boulder. Po pizze následoval ještě dezert - sbohem dieto! se svíčkou, kterou jsem sfoukávala na dvakrát, jelikož po prvním sfouknutí opět vzplála. Na přání jsem bohužel zapomněla, ale jak se znám, dneska už bych si ho stejně nepamatovala. Po návratu domů mi rodina předala dárky včetně hodinové masáže! Pár masáží v Česku mám za sebou, ale tahle byla prostě perfektní a pokud bude ještě možnost, tak půjdu znova. Host mum se mi ještě večer omlouvala, že jsme toho nestihli víc, ale já jsem si ten den užila skvěle.


V pátek jsem si něco málo sbalila a večer vyrazila na letiště, kde už na mě čekala Monča. Let nám začal vtipně tím, když jsme si automaticky sedly do poslední řady na naše místa, která naše vůbec nebyla. To je tak, když si sednete podle čísla gatu a ne sedačky. :D V Seattlu nás typicky přivítal déšť, ale my jsme se stejně šly hned ubytovat a spát. Ráno po snídani jsme se tentokrát už jen za oblačného počasí vydaly prozkoumávat Seattle. Některé ulice mi hodně připomínaly New York. Jako první jsme se ocitly v Public Market, kde najdete všechno přes ovoce a zeleninu, až po kytky a páchnoucí ryby.













Shodou náhod jsme i objevily Gum Wall nebo-li žvýkačková zeď. Četla jsem, že tahle podivná tradice začala už někdy v roce 1993. Trochu nechutné, ale docela fascinující, takže budiž. :D Hned naproti marketu je také vůbec první Starbucks na světě, který byla otevřen v roce 1971. Řada lidí byla až venku, ale počkaly jsme si. Ne že by to kafe odtamtud chutnalo jinak, ale přece jen ten interiér je dochován a vypadá to jinak oproti moderním kavárnám.






Další zastávkou bylo Space Needle. Počasí nám zrovna moc nepřálo. Foukal docela vítr a pršelo, takže kvůli tomu byl otevřen pouze 1 výtah ze 4. Vystály jsme si skoro 2-hodinou řadu, ale stálo to za to, protože mezitím se vyjasnilo a my měly dechberoucí výhled na město. Když jsme vyšly ven, abychom udělaly pár fotek, tak jsme se kvůli větru nemohly ani hnout. Bylo to fakt šílené, takže nezbývalo než chodit s větrem a telefon jsem musela držet pevně, aby mi neuletěl. Triko jsem neměla div až u krku. :D V řadě jsme se daly do řeči s klukama z LA, tak nám nahoře koupili i šampáňo. Proč nezačít s drinkem už v poledne místo oběda, že. :D






Na doporučení jsme si zašly na oběd do 5 Point Cafe na hamburger, který byl vynikající. Určitě doporučuju! Poté už jsme jen relaxovaly v blízkosti Space Needle u International Fountain než bylo na čase vrátit se do downtown. Zašly jsme do hostelu pro batohy a poseděly v baru, abychom zapily mé narozeniny. Poté jsme se přemístily do Renton, kde jsme si zaplatily druhou noc. Bylo to docela z ruky, ale neměly jsme jinou možnost. Na couchsurfingu jsme štěstí neměly a hotely přímo v Seattle byly cenově někde jinde.






Ráno jsme se teda prošly na autobusou zastávku, odkud jsme se dostaly zpátky do centra Seattlu. Zamířily jsme si to rovnou do části Fremont, kde je slavný Fremont Troll. Proč je slavný jsem se dozvěděla až o něco později. Zastavily jsme se na kafe a prošly se do parku, odkud je výhled na Seattle. Součástí parku je i oplocené místo, kde vedly všechny ty trubky.. Tuším, že to byla něco jako plynová elektrárna nevím přesně. Říkám tak Monči, že to místo mi přijde úplně jako vyšité pro hraní paintballu. Kdo neví, tak je to hra či zábava, kdy s protivníkem po sobě střílíte kuličky s barvou. V tom mi najednou kámoška komentuje na IG fotku, že ten trol je z filmu 10 důvodů proč tě nenávidím. Film jsem viděla několikrát, ale nikdy jsme si ho nevšimla. A jasně, že herci v tom parku hráli i ten paintball. Já věděla, že je mi to povědomé. :D







Vrátily jsme se zpátky do centra, abychom si daly oběd. Musím říct, že najít tam restauraci, kde si prostě můžete objednat a posedět je takřka nemožné. Ani strýček Google není nijak nápomocný a najde vám tak akorát pizzu v Sbarro nebo jiné fast foody. Ne, díky. Nakonec jsme přece jen jednu našly. Vypadala docela luxusně, ale ceny byly přijatelné. Obě jsme si daly těstoviny a byly spokojený. Pak už bylo na čase dostat se na letiště. Časově jsme to stíhaly jen tak tak, protože u kontroly byla dlouhá fronta a Monči ještě navíc dělali problémy a nechtěli ji vzít colorádský řidičák. To jsem tedy opravdu nepochopila, když 99% Američanů létá jedině s řidičákem. Letadlo mělo menší zpoždění, tak jsme nakonec stejně ještě měly trochu času.


Washington jako stát mi připomněl, jak moc mi chybí taková ta příroda jako je spousta zeleně, jezera, kopce. Netvrdím, že Colorado tohle nemá, ale většinou je to jen rovina a okolo hory. Tak hlavně, že NYC je pro mě prostě top.. Dává to smysl, že? :D Každý stát je prostě úplně jiný od toho druhého, ale pořád mají i něco společného.

To by bylo k mému víkendovému výletu na sever a jelikož jsem si zrovna včera splnila jeden z těch největších snů tady v Americe a stále tomu ještě nemůžu uvěřit, tak se brzo vrátím s dalším článkem! :)

Změna je už potřeba.

25. srpna 2015 v 6:29
Už pár dní si připomínám, že bych měla sepsat pár řádků o uplynulých týdnech. Od té doby, co jsem se vrátila z dovolené v Karibiku, tak je to léto nějaké nezáživné. Loňské léto se s tímhle nedá vůbec srovnávat. První víkend po dovolené jsme se vydali do Rocky Mountain National Park a od té doby sedím většinu času doma na zadku. Nejdříve mě čekal týden volna, poté týden s dvěma nejmladšíma puberťákama a týden, kdy jsme tady byli všichni. Abych nezapomněla, tak jsme se jeden víkendový den vydali do zábavního parku, tak to bylo skvělé a všichni jsme si to náramně užili.

Následně host dad odletěl na 3 týdny do Austrálie, kluk do školy v Missouri a host mum cestovala pracovně po státech. Takže jsem většinu času byla sama doma jen s holkou, která stejně trávila většinu času s kamarády. Možná si říkáte na co si stěžuju, když mám věčně volno. Já si ráda chvíli oddechnu a relaxuju, ale přehnaná nuda mě přivádí téměř k šílenství. :D Vážně čeho je moc, toho je příliš. Hlavně, když já mám volno, tak všichni pracují a tak je těžké něco během toho dne podniknout. Opět jsem se přesvědčila, že stereotyp není nic pro mě.

Teď už plně chápu, proč au pair program je nejvýšše na 2 roky. Protože to stačí a bohatě! Když mi rodina před nekolika měsíci nabídla, že bych mohla zůstat u nich a studovat, tak jsem si vzala pár týdnů na rozmyšlenou a udělala jsem dobře. Ne že bych to viděla všechno tak černě, ale ani růžově. Budu se opakovat, ale oni jsou opravdu ta nejlepší rodina, kterou jsem si mohla pro svůj druhý rok vybrat a bude se mi těžko odjíždět, ale cítím, že je to tak správně a nelituju jediného svého rozhodnutí. A tak by to mělo být, ne? :)

Tak to jsem se vám trošku vylila ze svých pocitů a teď k tomu veselejšímu. Zítra nebo vlastně v Česku už dneska slavím NAROZENINY! Už to tak vypadá, že jsem zase o rok starší a možná i moudřejší, haha. Host rodiče už rozvěsili různé dekorace a dali kytky do mého pokoje a nějaké nechali nahoře. Vybrala jsem si restauraci, kam chci jít a tak máme rezervaci na zítřejší večer.

No a další novinkou je, že tento pátek letím prozkoumat už 16. stát Ameriky! Jak jsem tady zvyklá hodně cestovat, tak od dovolené mi přijde, že už uplynula věčnost a já se nemůžu dočkat až zase někam vyrazím. Počasí nevypadá úplně nejlépe, ale přece si to nenechám zkazit. A hlavně nezáleží na tom kde jste, ale s kým jste! A já budu mít sebou toho nejlepšího cestovního parťáka. Takže po tomto víkendu si budu moct zapíchnout špendlík do mapy a odškrnout další stát ve svém Wish Listu, který najdete vlevo v Aktuálních odkazech. Konkrétně pod fotkou "visit all 50 u.s. states". Můžete zkusit uhádnout, který stát to bude a jako odměnu vám odtamtud pošlu pohled! :)

Cruise – rady, tipy, postřehy..

11. srpna 2015 v 23:15
Na tohle téma mi přišlo spoustu dotazů, tak jsem se rozhodla pokusit se to nějak shrnout a podělit se s vámi o pár poznatků z mých dovolených strávených na lodi. Konkrétně se chci zaměřit na společnost Carnival, se kterou jsem plula už dvakrát. Určitě na něco zapomenu, takže mi klidně napište do komentářů, co vás zajímá. :)

LODNÍ SPOLEČNOST
V tomhle případě jsem dala na rady kamarádů, kteří už měli cruise za sebou a rozhodla jsem se pro Carnival. Je to jedna nejznámějších lodních společností, tak jako třeba Norwegian či Royal Caribbean. Na mě osobně také udělaly dojem webové stránky Carnivalu, které mi přijdou přehledné a zaujaly mě na první pohled.

DESTINACE
Každý má nějakou tu svou vysněnou destinaci. U Carnivalu máte na výběr ať už Bahamy, Karibik, Havaj, Bermudy, Aljašku a další zajímavá místa. Já si poprvé vybrala Bahamy, které zahrnovaly 3 zastávky a to Grand Turk, Half Moon Cay a Nassau. Letos jsem chtěla pro změnu do Karibiku a rovněž jsme zastavovali třikrát. Na Jamajce, Kajmanských ostrovech a v Mexiku. Každé místo má něco do sebe, něco co vás zaujme. Mé nejoblíbenější je určitě Half Moon Cay, to je prostě ráj na zemi. Jamajka byla pro změnu životní zkušenost a zanechalo to ve mě spustu pocitů.

ROČNÍ OBDOBÍ
Chladnější měsíce mi přijdou jako nejlepší volba. Tím spíš, pokud nebydlíte v místě, kde je celoročně alespoň 25 stupňů a pokud nejste zvyklí na větší horko. Člověk nemusí mít obavy, že na Bahamách či v Karibiku by v zimě byla zima. :) V létě se naopak můžou vyskytnout hurikány a v takovém Mexiku se sice teploty pohybují na třicítce, ale s více než 80% vlhkostí s čímž je potřeba počítat. Za sebe můžu říct, že zimní měsíce jsou ideální.

POČET DNÍ
Můžete se plavit jen pouhé 2 dny, ale také 10 a více dní. Podle mě je ideálních 6 - 9 dní na lodi, ale toť můj názor. Poprvé jsem byla na 5-denní a podruhé na 6-denní plavbě. Nikdy mi to časově nevyšlo na více dní a věřte mi, že ty dny tam letí jako nic. Než se pořádně rozkoukáte, tak už jste zase zpátky tam, odkud jste vypluli. Za mě určitě čím víc dní, tím líp.

MÍSTO ODPLUTÍ
Miami, New York, Los Angeles, New Orleans, Puerto Rico a další. U mě pokaždé padla volba na Floridu a i většina mých kamarádů zvolila stejně. Miami port je také jeden ze dvou, který se nachází nejblíž k bahamským a karibským destinacím.

CENA PLAVBY
Četla jsem mnoho recenzí na internetu a samozřejmě, že každý je jiného názoru. Pepa vám řekne, že je je lepší s koupi dovolené počkat a Lojza vám bude tvrdit, ať berete hned, jakmile najdete tu správnou. Z mé zkušenosti je určitě lepší kupovat čím dřív, tím líp! Věřte mi, učetříte si hodně nervů. V opačném případě budete neustále přilepení na stránkách Carnivalu a kontrolovat cenové rozpětí. Jak jsem si ověřila, tak pár týdnů před plavbou se ceny vyhoupnou nahoru tudíž vy zaplatítei dvakrát tolik, kolik to bylo předtím. Takže určitě na nic nečekat.

VOLBA POKOJE
Věřte mi, ten pokoj je opravdu jen na spaní a sprchu. Netřeba připlácet za okna, balkón či zlaté prase na podnose. První pobyt jsem strávila v typu Interior což je ten nejlevnější pokoj a připadala jsem si jako v pohádce. Na pohodlnější posteli jsem snad ještě nespala. Letošní dovolenou jsme strávila v pokoji zvaném Ocean View, takže okno bylo to jediné co jsme tam měli navíc. Stejně z něj jen vidíte plno vody, nic víc.

VĚKOVÉ OMEZENÍ
Dost lidí bylo překvapených, že pokud jim ještě nebylo 21 let, tak sebou musí mít někoho staršího 25 let. I já měla u tohoto bodu problém při obou dovolených. Ačkoliv mi už bylo tou dobou 21 let, systém mě i přesto nepustil dál dokud jsem tam nepřidala svou kamarádku, která byla o rok starší. Takže jsem to tehdy zaplatila za nás obě. Pokud bych ale zavolala Carnival, že mám problém, vyřešili by to určitě po telefonu. Letos jsme byli tři ve věku 20, 22 a 24 let, takže opět jsme nemohli udělat online rerzervaci kvůli věku. Takže jsem zavolala společnosti a vysvětlila, že v době plavby budeme všichni tři plnoletí a rezervace byla na světě.

POJIŠTĚNÍ
U Carnivalu máte možnost udělat si během rezervace pojištění na loď. Nemám s tím bohužel žádnou zkušenost a ani si nepamatuju, za kolik mi ho paní nabízela. Tohle si musí každý sám promyslet. Přece jen moje pojištění od agentury se vztahuje pouze na Spojené Státy, nikoliv na bahamské a karibské ostrovy.

SAIL & SIGN CARD
Karta, kterou dostanete před nástupem na loď. Je na ní uvedeno vaše jméno, název lodi, datum začátku plavby, čas a místo večeře, číslo stolu a další údaje. Díky této kartě se dostanete na svůj pokoj, na loď či zpátky anebo si zaplatíte drink. V případě, že si kartu zapomenete či zabouchnete v pokoji (jako my :D), tak vám na Guest Service vydají novou.

ONBOARD CREDIT
Během online rerervace se zároveň registrujete na stránkách Carnivalu, kde najdete všechny informace o nadcházející plavbě. Později tam i děláte check-in, tisknete potřebné dokumenty apod. Co chci poznamenat u tohoto bodu je, že si musíte vybrat, zda budete veškerou útratu platit kartou nebo v hotovosti. Při placení kartou jste povinni vložit depozit podle délky vaší plavby. Pokud strávíte na lodi 5 a méně dní, musíte vložit alespoň 100 USD a pokud jedete na 6 a více dní, tak to dělá 200 USD. Peníze vám automaticky vrátí na váš účet pár dnů po skončení plavby. Pokud se rozhodnete platit v hotovosti, tak minimální vklad je pouhých 10 USD což mi oproti placení kartou přijde jako velká výhoda. Při nástupu na loď dáte peníze na přepážce, přičemž oni vám vydají Sail & Sign Card už s penězi na této kartě. Na kartu si kdykoliv během plavby můžete vložit více peněz. Co neutratíte vám později přijde šekem domů.

TIPY
Strhávají se automaticky z vaší Sail & Sign Card pokud se rozhodnete vložit na kartu hotovost. Dělá to 12 USD za jeden den. Jen aby jste věděli kam tyhle peníze jdou, tak 3.90 USD je pro lidi, kteří vám uklízejí pokoj. 6.10 USD pro ty, kteří vás obsluhují a 2.00 USD pro ostatní zaměstnance jako organizátory, baviče apod.

EXKURZE, VÝLETY A DALŠÍ AKTIVITY
Můžete si je koupit už předem skrz váš online účet nebo až na lodi. Upřímně, ceny jsou hodně nasazené a na ostrovech se ty exkurze dají koupit o dost levněji. Jen vám to zabere trochu času než najdete to, co chcete a za přijatelnou cenu. Pokud si je koupíte u Carnivalu, tak se o nic víc nemusíte starat. Jakmile vyjdete z lodi, hned se vás někdo ujme. Při první plavbě jsem si koupila plavání s delfíny a kajaky. U těch delfínů musím poznamenat, že bylo zakázáno používat vlastní foťák. Jejich fotograf nás nafotil a vzápětí jsem si mohla koupit CD s fotkama asi kolem stovky dolarů což bylo dost. Většinu fotek najdete na lodi, takže doporučuju si je koupit až tam. Dvě nejlepší fotky mě vyšly levněji než celé CD i s těmi zkaženými. Obě exkurze byly ale úžasné, nemůžu nic vytknout. Letos jsem pro změnu nekupovala nic, ale jak na Jamajce, tak i v Mexiku jsme sehnaly exkurze o polovinu ceny levněji než u Carnivalu. Záleží na každém, jak se rozhodne.

JÍDLO A ALKOHOL
V ceně máte snídaně, obědy i večeře. Na lodích vaří fantasticky a najdete tam vše, na co si vzpomenete. Dále máte v ceně nealkoholické pití, zmrzlinu a frozen yogurt. Alkohol se platí na celé lodi, nejsou tam bary, kde by náhodou měli drinky zdarma. Můžete si zakoupit kartu Cruise Cash Bar v hodnotě 25-100 dolarů a z ní v případě čerpat peníze. Pokud si na palubu přinesete vlastní alkohol, tak vám ho vezmou a odevzdají až na konci plavby.

WIFI
Internet na lodi si musíte sami zaplatit. Máte na výběr ze tří možností od 5 do 25 dolarů na den. Já jsem si pokaždé ten týden bez internetu užívala.

Tohle jsou asi ty nejčastější otázky ohledně plavby, které jsem dostala. Pokud vás napadne cokoliv dalšího, můžete mi napsat do zpráv či nechat komentář a já to ráda doplním. :)

Cozumel, Mexico

4. srpna 2015 v 1:45
Třetí a poslední zastávkou bylo tentokrát Mexiko! Loď měla připlout až na 10 hodinu ranní, takže původní plán byl zajít si ještě předtím do fitka, ale nakonec jsem dala raději přednost spánku. Jak jinak! Po snídani jsme se odebraly do spodní části lodě, kde už nás čekala řada, abychom se dostaly ven.


Ještě doma jsem zjišťovala, co bychom mohly na ostrově navštívit a hodně mě zaujaly mayské ruiny. Takže jsme našly člověka, který nám nabídl nejpříznivější cenu a vyrazily jsme. Byly jsme opět jen my dvě a řidič. Cesta trvala docela dlouho a my tudíž měly možnost alespoň z auta zahlédnout, jak se žije v Mexiku. Je to tedy o trošku víc modernější než na Jamajce, ale určitě ne až tak na co my jsme zvyklí. Vypadalo to ale přesně tak, jak sem si představovala. Upřímně žít bych tam nechtěla už kvůli počasí. To vedro bylo i na mě moc a to jsem typ člověka, co miluje léto. Jedna paní, s kterou jsem se dala do řeči mi řekla, že je tak možná 27 stupňů. Haha, dobrý vtip madam! Pohádky vyprávějte někomu jinému, protože pro nás to bylo minimálně 50!


Ale zpátky k ruinám. Vybraly jsme si ty menší, které byly blíž k přístavu. Taxikář nám řekl, že nás počká na parkovišti, že je to maximálně na hodinu. Za bránou bylo pár stánků se suvenýry a všichni nás typicky lákali dovnitř. Doporučili nám ať se nastříkáme repelentem jinak nás ta haveť tam doslova sežere. Paní nám nabízela repelent za 12 dolarů anebo nastříkání za dolar. Takže nás postříkala tím sajrajtem, kterým se jí i podařilo zničit mé tílko a dělalo mi to tak trochu fleky na rukách.. No lepší než se pak být celá doštípaná. Opět to vypadalo trochu jako v pralese, byl tam i stínek, ale horko pořád šílené. Doslova jsme básnily o tom až si dáme sprchu na lodi. Za necelou hodinku jsme to měly projité, tak jsem si šla na památku koupit alespoň magnet a fotku, kterou nám dali do krásného rámečku. Obojí se nám podařilo usmlouvat za nižší cenu. Takhle se nakupuje. :D Venku už čekalo plno lidí na prohlídku ruin a my akorát odcházely, takže se nám podařil vychytat skvělý čas. Taxikář nás odvezl zpátky do přístavu a my šly tradičně zase jíst na loď. :D
















Po obědě jsme se chtěly vypláznout někam na pláž, ale zároveň jsme nechtěly platit plno peněz za odvoz. Přece jen ty peníze na dovolené letí pryč ani nevíte jak. Dopravily jsme se na tu nejbližší, ale úplně nejlepší rozhodnutí to nebylo, protože pláž byla útesová. Ve vodě jsme marně plavaly proti proudu, který nás táhl někam do háje. :D Takže jsem to brzo vzdala a šla se smažit na lehátko. Slunce opravdu spalovalo než opalovalo, takže to jsme taky dlouho nevydržely. Dost lidí tam šnorchlovalo což muselo být skvělý, protože voda tam byla průzračná až na to, že kdybych jednou tu hlavu dala pod vodu, tak se za chvíli ocitnu o 5 mílí dál při takovém proudu anebo dostanu jednu o skálu. :D



Taxi nás odvezlo zase zpátky a my jsme ještě měly čas se podívat po všech těch krámcích. Koupila jsem pár suvenýrů, nafotila ještě desítky fotek a mazaly zpátky na loď se zchladit. V letácích od Carnivalu nám na každé zastávce doporučovali obléct si dlouhé nohavice a rukávy.. Tak jsou padlí na hlavu? Já měla pocit, že budu chodit zásadně v plavkách a ne tak ještě navlečená jak medvěd.









Tu noc byla v plánu párty na horní palubě, jelikož jak už jsem psala tu minulou jsme zaspaly. Začínalo to latinskými tanci a já samozřejmě z toho nic neumím, tak jsem chvilku uvažovala o tom, že zmizím. Jsem ráda, že sem to neudělala, protože pak se toho ujal DJ s Eversnem, Orlandem a o zábavu bylo postaráno. DJ ještě i na mě ukazoval jako, že mám super šaty, haha. Fakt to byla sranda! Když skončilo tohle, tak jsme si zašly jen rychle na pokoj s tím, že ještě půjdeme do klubu. Před pokojem jsme potkaly partu lidí, tak jsme se přidaly. Byli tak nějak v naše věku, ale vzhledově vypadali jako děti. :D Nebyla to už taková pecka, ale zatancovaly jsme a hlavně tam byl můj oblíbený organizátor zábavy, haha. :D


A z toho klubu mám ještě jednu povedenou story. Když jsme tam tak tančili, tak jsem si všimla, že po mě pořád kouká nějaký chlápek (mohlo mu být tak 40). Když jsme odcházely, tak šel samozřejmě za náma. Zapluly jsme raději na pokoj s tím, že já jsem ještě potřebovala zajít na třetí patro a zjistit svůj kredit na lodní kartě. Otevřu dveře pokoje a kouknu doprava a tam zase ON! Rychle jsem zaplula do výtahu a když jsem šla zpátky, tak už tam nebyl Uuf. V sobotu večer si takhle nastupuju do letadla a bavím se s jedním chlápkem o našich dovolených, když už jdu takhle uličkou ke svému sedadlu a najednou na mě někdo začne ukazovat a mluvit. Hey, ty jsi teď byla na lodi od Carnivalu, že? No musím vám říkat kdo to byl?! Myslím, že ne! Co jsem proboha komu udělala. :D

A pátek už byl náš poslední den na lodi. Opět jsem se vyplázla na lehátku v brzkých ranních hodinách a zůstala až do odpoledne. Simča to moc dlouho nevydržela, tak šla do na pokoj a do fitka. Večer jsme byly v comedy club a naposledy si zatančit v klubu. Jak mě se z té lodi opět nechtělo! Příště si kupuju plavbu alespoň na 2 týdny!



A to by asi z mé dovolené bylo všechno. Zítra (v Česku už vlastně dneska) je to měsíc, co jsem se vrátila. Utíká to! Jsem ráda, že jsem tedy konečně pro vás dokončila tyhle články. Jelikož mi i přišlo mnoho dotazů ohledně plavby, tak jsem se rozhodla, že do příště sepíšu vše co mě napadne a hodím to sem. Myslím, že to může někomu přijít užitečné. :)

Grand Cayman, Cayman Islands

28. července 2015 v 0:48
Ve středu ráno jsme připluli na Kajmanské ostrovy do hlavního města George Town. Tentokrát dále od přístavu a odtamtud jsme se dostali menší lodí. Bylo opět brzo ráno, většina obchodů ještě zavřených a tak jsme se trochu prošly. Městečko je docela malé a projité jsmeto měly docela rychle. Řídí se tady vlevo stejně jako na Jamajce, ale už ne tak šíleně. I když.. Na každém rohu můžete vidět piráty, palmy a Karibik je také vyhlášený tím, že zde najdete levné stříbro. Pokud by jste tedy rádi levné značkové hodinky či náramek od Pandory, tak tohle je to správné místo. Což se určitě nedá říct o místní Victoria's Secret. Ceny jsou oproti Americe šílené!










Poté už byl čas na nejznámější pláž a to Seven Mile Beach. Navzdory tomu názvu je pláž dlouhá jen něco okolo 6 mílí. Ve městě jsme nasedly na autobus za 2.50 a ten nás dovezl až k pláži. Pláž byla krásná, určitě druhá nejhezčí co jsme kdy viděla! Half Moon Cay na Bahamách, kde jsem byla loni je pro mě pořád na prvním místě. Ve chvíli kdy jsem se slunila, tak kousek vedle mě z písku vylezl bílý krab s černýma očima. No já hned vyskočila, že co to jako je a chudák se lekl a zaplul hned zpátky. A takhle asi 3x. :D Simča pak na něj ještě čekala s foťákem asi 10 minut, ale marně. Těžko se mi odtamtud odcházelo, jaká to byla nádhera. :)





Autobusem jsme se dostaly zpátky do George Town, kde jsem ještě dokoupila pohledy a samozřejmě přívěsek. Už jich mám šíleně moc. :D Poté už byl čas dostat se zpátky na loď. Obědy byly každý den do půl 4 a my to stihly ještě na poslední chvíli. Do fitka už mě ten den nikdo nedostal, takže sprcha a šlofík byl na místě.

Po večeři jsme zašly do divadla na piano show, která nás moc nezaujala a tak jsme se přesunuly do jiného sálu, kde probíhalo karaoke. Mít v sobě pár drinků a nějaké lidi k sobě, tak se jdu klidně ztrapnit taky. Sranda musí být. :D Pak jsme na lodi narazily na další show, při které vám vždy pustili kousek písničky a vy jste měli hádat název a i interpreta. Znala jsem tak 98%, ale jména songů a zpěváků by se ode mě nikdo nedočkal, haha. Já jsem pak odešla podívat se na comedy show a Simča si šla sednout někam s noťasem. A to bylo pro tento den vše. Třetí a poslední zastávkou nás čekalo Mexiko!




Ocho Rios, Jamaica

19. července 2015 v 23:35
Jak už jsem psala, v úterý jsme připluli do Ocho Rios na Jamajce! Nevím jak vám, ale do té doby, když někdo řekl Jamajka, tak jsem si prostě automaticky vybavila film Kokosy na sněhu. :D A popravdě jsem se na tuhle destinaci těšila ze všech nejvíce a zklamaná jsem rozhodně nebyla ani trochu.

Ráno jsme se posilnily snídaní a mazaly dolů, kde už čekalo ostatní pasažéři, aby se dostali ven. Loď zakotvila přimo v přístavu, takže po mole jsme došly až k ostrovu. Jelikož má Carnival všechny aktivity a tours na ostrovech cenově přehnané, tak jsme se shodly, že když se nám něco bude líbit, tak si to koupíme až na místě. Hned pro začátek musím říct, že místní lidé se živí převážně turismem. Na ulicích na vás pokřikují, zda nechcete korále, náramky anebo zaplést copánky. Na jednu stranu vám to po chvíli už není moc příjemné, ale na druhou stranu mi těch lidí bylo opravdu líto a nejraději bych jim dala všechno, co jsem měla. Po pár krocích jsme se zastavily u chlápka, který nabízel tour po Ocho Rios za asi 80 dolarů což se nám zdálo dost a tak jsem šly dál. Vyplatilo se. Tu stejnou tour jsme si koupily o polovinu levněji. Byly jsme jen my dvě, takže při nástupu do auta mi přece jen hlavou prolétlo tisíc myšlenek co by kdyby, ale co nám zbývalo, když jsme chtěly z ostrova vidět trochu víc.

Náš průvodce byl rodilý Jamajčan a ostatní ho přezdívali Music Man. Jen aby jste věděli, na Jamajce se řídí vlevo a každý teda jezdí jako blázen! Že já si stěžovala na řidiče v New Yorku? Odvolávám! Tady opravdu totiž nikoho nějaké zákony a pravidla netrápí. Cesta široká sotva pro jedno auto, ale tak proč tam nenacpat i dvě? Sice jezdíme vlevo, ale proč nezastavit vpravo a říct nám, ať si uděláme pár fotek, kdy mezitím se na nás řítí protijedoucí auto? Ale tak zvyknout se dá přece na všechno, ne? :D

Vzal nás nahoru do městečka Saint Ann a ukázal nám, jak se zde žije. Viděla jsem jak lidé chodí denně několik mílí pro vodu, jen aby měli co pít nebo jak se myjí v řece. Matku, která prala špinavé prádlo v potoce. Místa, kam chodí nakupovat. Místo, kde pravidelně dělají zábavy. Nebo také školku a rodiče čekající s dětmi u cest na školní autobus. Opravdu jsem jen seděla s otevřenou pusou a koukala ven. Nikdy předtím jsem neviděla takovou chudobu. Připadala jsem si až hloupě, že jejich skutečný život je pro nás jakousi atrakcí. Ale lidé nám většinou mávali, smáli se na nás a vypadali mile. Co se mi na tom všem strašně líbí je to, že ti lidé i přesto všechno milujou svou zemi a na svůj život si nemají potřebu stěžovat. Okamžitě jsem si vzpomněla na všechny ty věčně stěžující si lidi v Česku.. Když vidíte tohle všechno, tak si sakra uvědomíte, jaké je vlastně štěstí to, že žijeme v tom čem žijeme. Tohle pro mě opravdu byla celoživotní zkušenost, která mě dost obohatila a hlavně mi otevřela oči. Neskutečně si vážím toho, co mám.











Když jsme přijeli až na vrchol, tak řidič zastavil a šel nám utrhnout každé kytku do vlasů. Byl fakt milý a ještě nám toho řekl spoustu o Jamajce. Vyfotil nás na místě, kde za náma byla jen džungle a hned na to nás vzal do "obchodu". Ten obchod vypadal tak, že jsme vešli vrátkama na dvorek, kde dva Jamajčani prodávali suvenýry. Měli tam trička, dřevěné kuchyňské potřeby, fotoalba a další věci. Všechno je tedy vyráběné ručně což mi přišlo neuvěřitelné na to, jak krásné ty věci byly. Koupila jsem si tam fotoalbum, které je vyrobeno z listí a kůry stromu. Na jednom z triček, která tam visela byla i ještěrka a tak jsme si dělaly srandu, jestli je už v ceně. :D Byl odtamtud také naprosto dechberoucí výhled na Ocho Rios i s naší lodí v pozadí.








Po tomhle všem nás řidič vzal na soukromou pláž. Byla malinká, ale kouzelná. Tím spíš, že hned vedle byla nádrž s miliónem malých ryb a palmama kolem. Samozřejmě jsme tam vlezly, abychom nafotily desítky fotek a ještě jsme se tam daly do řeči s místním klukem. Voda byla skvělá a zchlazení v tom horku bodlo. Jelikož jsme byly obě trochu připeklé z předchozího dne na lodi, tak nám hodinka bohatě stačila.














Z pláže jsme jeli rovnou na vodopády. Tyhle sice byly menší než ty nejznámnější v Ocho Rios - Great Dunns Falls, ale úchvatné. Řidič nás předal mladému Jamajčanovi, ktery nás vedl za ruce a držel naše telefony, aby jsme na těch vodopádech někde nesletěly. Prošli jsme si je dolů a pak zase zpátky z jiné strany a mezitím nám klučina udělal plno fotek. Příroda tam je opravdu něco neuvěřitelného, prostě nádhera! Když jsem se vyšplhala zpátky nahoru, tak mi už podával ruku zase někdo jiný a dal mi na krk korále v jamajských barvách. Říkal mi, že jestli chci být jeho jamajská žena. :D Za korále chtěl z původních 10 jen 5 dolarů, tak jsem si je vzala na památku.




A úplně poslední zastávkou byla cesta a kolem ní vysoký plot, haha. Slyšely jsme jen šumění vody. Řidič nás vzal za ruce, protože přeběhnout tam cestu jen tak bylo skoro nemožné a tím spíš, že jezdí jako šílenci. Řekl nám, ať se podíváme dírou skrze plot a tam jsme viděly ty známé vodopády, na které i nabízeli tour na naší lodi. Viděla jsem teda hlavně hlavu na hlavě. Nechápu, kdo za tohle dá cca 80-100 dolarů. Opět jsem se přesvědčila, že někdy méně je více. :)

Pak už nás Music Man odvezl zpátky, nakoupily jsme ještě nějaké suvenýry a pádily na palubu, kde jsme si daly oběd a daly si krátký relax na pokoji. Trochu nás mátl místní čas, protože na všech 3 ostrovech bylo o hodinu méně a my tím pádem netušily, jakým časovým pásmem se máme řídit. Kousek od lodě byla pláž a tak jsme se tam po obědět vydaly. Poslední chvíle jsme tedy strávily tam. Vlastně ne tak docela. Na té kratičcé cestě od pláže k lodi jsme potkaly obchod s alkoholem a naše nohy nás dovedly až dovnitř. :D Ty ceny tam byly opravdu směšné, takže jsem si koupila alespoň jamajský krémový rum. Jak chutná to netuším, mám ho stále tady v pokoji. :D




Na lodi jsme si daly šlofíka, převlékly se a šly opět na chvíli do fitka. Pak už nezbývalo nic jiného než dát sprchu, vyfintit se a jít zase jíst. :D K večeři jsem si dala brokolicový krém, smažené kuře s bramborovou kaši a opět brokolicí a jako dezert můj oblíbený chocolate melting cake, yummy! To bylo už podruhé. :D Klasicky jsme pak šly zkontrolovat fotky, program na další den a dohodly se, že ten večer půjdeme do divadla, které začínalo v 8:15. Předtím jsme si daly ještě šlofíka na půlhodinku. Ehm, vzbudila jsem se o půl 12 v šatičkách, takže jsem se jen převlékla a šla zase spát. Simča mi říkala, že mě v těch 8 zkoušela vzbudit, ale marně. :D Jo, ten večer jsme úplně zabily. Jamajka nás holt vyčerpala. Tou dobou už jsme byli na cestě na druhou zastávku a to Kajmanské ostrovy! :)


Welcome aboard! Fun day on Carnival Breeze!

15. července 2015 v 3:52
Už když jsme přijížděli k lodi, tak mě zachvátil ten vzrušující pocit. Lodě jsou pro mě něco jako letadla, prostě fascinující. Ať už velikostí, výškou, délkou a nebo tím, jak se dokážou udržet na hladině. Venku jsme si chvilku počkaly než nás zbavily kufrů a když už jsme u toho, tak se přiznám, že kdykoliv se musím vzdát svého kufru, tak se jen modlím, aby se zase brzy vrátil ke mě zpátky a nezatoulal se někde. Snad nějaká fobie či co. :D Před odletem jsem zkoušela vytisknout potřebné papíry k plavbě, ale marně. Systém se rozhodl, že prostě fungovat nebude. Paní mi ale řekla, že nám se vším pomůžou uvnitř. Vypadá to jako kontrola na letišti. Chodíte jako mimoň pořád zleva doprava mezi těmi oddělujícími pásy až než se dostanete k někomu na řadu. Zkontrolavali nám dokumenty a následně jsme prošly kontrolou. Po dalším čekání v řade jsme už dostaly naše karty od pokojů a pádily na palubu!


Jakmile jsme našly a omrkly pokoj, tak jsme si daly menšího šlofíka. Než jsme zjistily, že máme puštěnou klimatizaci na plné pecky, tak jsem se přikryla alespoň plážovou osuškou. :D Na to, jak se rozsvěcují světla jsme taky přišly až po pár hodinách až když jsem se někoho zeptala. A já už jsem si myslela, že za ty skoro 2 roky jsem se zcivilizovala. :D Chtěla jsem si dát sprchu ještě před večeří, která byla v 6, ale kufry nám přišly až později. Prošly jsme si alespoň předtím ještě loď, která teda byla ještě o hodně větší než ta, na které jsem byla minule. Najdete tam snad všechno na co si vzpomenete! Divadlo, venkovní kino, posilovnu, masáže, spa, kluby, restaurace, bary, tobogány, minigolf, lanové centrum, obchody a mnoho dalšího. Až neuvěřitelné, co se na jednu loď vejde! Ani by jste neřekli, že se tam vejde až přes 5.000 lidí což myslím hosty a posádku dohromady.



Dalším důvodem proč jsem se tolik těšila zpátky na Carnival bylo samozřejmě jídlo! A kdo už tuhle dovolenou zažil, tak dobře ví, o čem mluvím. Čas večeře jsem zvolila na 6 a myslím, že jsem dobře udělala, protože první večer jsme tam strávily skoro 2 hodiny. Ne že by mi to vadilo. Prostředí je příjemné a naši číšníci byli skvělí! Jídlo si vybíráte z menu, které je každý večer obměněné a skládá se z předkrmu, hlavního chodu a dezertu. Hladem jsme rozhodně netrpěly. :) Nebo teda mé spalování bylo na lodi nějak rychlejší než normálně, takže jsem měla hlad co chvíli. :D Považuju za úspěch, že jsem tam nepřibrala ani deko a to jsem byla v posilovně jen 2x! :D Možná přece jen bude něco na pravidelném stravování, hmm.

Dala jsem si smažené kalamáry, vegetariánské lazaně (nejsem vegetarián, jen mě zaujaly :D) a dezert chocolate melting cake nebo-li teplý čokoládový koláč, který je vevnitř tekutý a podává se se zmrzlinou. Nejvější mňamka! Měla bych si najít recept. Tady můžete vidět, jak dobře jsem se celý týden měla. :D


Po večeři jsme už v pokoji našly kufry, takže jsme konečně mohly provést nějakou tu hygienu. Na pokoji jsme měly 2 koupelny, takže žádné hádání se. :D Každý večer také chodí pokojová služba a chystají vám postel na noc což zahrnuje i to, že vám z ručníku poskládají nějaké zvíře a vždy jsme i dostaly program na druhý den. Co, kdy a kde se děje na lodi apod. Vypadalo to asi tak, že po každé večeři jsme přišly na pokoj, vyfotily jsme si ručníkové zvíře s programem, o který jsem se následně div nepopraly. Většinou ta poražená četla nahlas program na tentýž večer a ta druhá na zítřejší den. V závěru jsme si já i Simča dobře pokecaly s vlastním papírem. :D


Ten večer jsme šly do divadla, kde jsme akorát viděly konec binga a poté následovalo zahajovací představení. Do postele jsme se odebraly docela brzo, protože jsme byly dost unavené po celém dni. Hlavně v těch postelích se vám spí jako miminu. :)

V pondělí nás čekal zábavný den na lodi. Každé ráno nás budil Rev Dr. E nebo-li Eversen Bevelle tímto songem. Vstaly jsme docela brzy a šly na snídani. Ty jsou formou švédských stolů a najdete tam všechno, na co si vzpomenete a i to na co si nevzpomenete. V 8 už jsme měly zabrané lehátka a slunily jsme se až do půl 4 odpoledne, samozřejmě s přestávkou na oběd. Během dne se muziky ujal DJ JBlendz a po obědě se nám pár lidí, kteří pracují pro Carnival postarali o zábavu mezi nimi opět Rev Dr. E a Orlando, který pochází z Jamajky a který jen tak mimochodem docela upoutal mou pozornost, haha. :D Vždycky ukázali lidem nějaké kroky, oni to jednou či dvakrát zopakovali a pak už se to tančilo na hudbu. Dobrá nálada nás taky strhla a šly jsme se k nim přidat. Fakt jsem si to užívala. Tady je odkaz na video, jak tyhle dny na palubě vypadaly. Poté se i vyhlašoval nejvíc sexy chlap na palubě. Joo, byla to super podívaná. :D


Když už jsme toho slunění měly dost, tak jsme se šly převléct do sportovního a mazaly do fitka. Zaběhala jsem si na páse a hned jsem se cítila líp. Pak už nezbývalo než se nachystat na večeři, která se nesla v elegantním duchu. Miluju těstoviny, takže po lazaních to u mě nečekaně vyhrály špagety a pak čokoládový dezert. Po večeři jsme se šly mrknout na fotky, které jsou na lodi vystaveny a vy si je můžete koupit. Jedna fotka za 13 dolarů.. Některé se opravdu povedly, jiné vůbec a mohly jsme je zahodit do speciálního boxu pro zkažené fotografie a jiné fotky jsme pro jistotu nenašly vůbec. Říkaly jsme, že jsme se někomu asi natolik líbily a koupil si nás. :D




V 10 večer jsme si v šatičkách a botách na podpatku šly lehnout na lehátko a koukaly na film Hvězdy nám nepřály. K tomu máte k dispozici deku nebo i popcorn. Film už jsem párkrát předtím viděla a hodnotím určitě pozitivně. Prostě slaďárna a romantika přímo pod hvězdami. :)


Další den už nás čekala Jamajka! :)