První americké Vánoce

29. prosince 2013 v 4:31
Je to neuvěřitelný, jak ten čas letí a i ty Vánoce jsou už za náma! Upřímně, byla jsem zvědavá jak je bude slavit má host rodinka, ale na druhou stranu jsem z toho měla takové smíšené pocity, že bych je nejraději přeskočila. Třetí Vánoce, které jsem už slavila mimo domov. První 2 roky v Anglii a teď tady.. Wow. Přitom jakoby to všechno bylo včera.

Asi týden a půl před Vánoci mi přišel od rodičů balíček k Vánocům s nějakými dárečky a přáním. Přiznám se, že už tehdy to na mě dolehlo a kdyby mi někdo dal do ruky letenku domů, tak neváhám a jsem sbalená do 5 minut. Asi je to jen otázka času, kdy to na každého přijde.


Na Štědrý den jsem byla domluvená s rodiči na Skype. Volali jsme asi 2 hodiny, kdy se mi chtělo celou dobu řvát a nakonec jsem se stejně neudržela, tak jsem řvala a řvala. Prostě to nešlo zastavit. Poté jsem se začala chystat na štědrovečerní večeři nebo spíš oběd k Jitce, kam jsem šla spolu s Lenkou. Takže jsme si hezky nacpaly břicha salátem, řízkama a cukrovím. :) Na 5 odpoledne jsem už musela zase zpět i s Martinou (první au pair), která to s náma taky přijela oslavit. Rodinka se ten den vrátila z dovolené a najednou nás v baráku bylo asi 16! Hlavně, že jsou svátky pohody a klidu. :D Ještě před tím než jsme začali zdobit stromeček nebo v našem případě spíš strom, tak mi Charlie s Maxem dali malé dárečky. Říkala jsem si, co to je, když si dárky máme dávat až 25. Rozbalila jsem to a byly to keramické ozdoby na stromek. Tady má každý tu svou a tak mi dali tyhle, abych si je taky mohla pověsit na stromek. To bylo moc hezké od nich. :) Takže jsme společně ozdobili stromek a do toho pili a jedli pizzu. Poté se začala rozdávat první várka dárků a i já dostala svůj první od Martiny.


Druhý den ráno, tedy 25. se vstávalo docela brzo. Děti natěšené na dárky a já mohla leda proklínat Santu, že mě nenechá déle spát. Po snídani přišlo na řadu rozbalování dárků z punčoch pro děti. Vždycky když dostali od někoho dárek, tak poděkovali a šli dotyčného obejmout což se mi moc líbilo. Poté jsme vyrazily do NYC na Grand Central Terminal, kde se každoročně schází lidé, aby zapálili svíčky chudým a zpívali. Do toho vždy někdo vstoupil, aby mluvit o stávající situaci a jak ji zlepšit. Musím říct, že to má něco do sebe a je hezké, že se lidé sejdou a myslí na ty druhé. V Česku jsem nikdy o ničem podobném neslyšela. Netrvalo to nijak dlouho, takže jsme se vrátili na oběd a dospělí si pak dali mezi sebou dárky z punčoch. A nakonec jsme se tedy sešli všichni opět u stromku a rozdávali si dárky navzájem. Nic delšího jsem v životě nezažila a byla jsem z toho fakt unavená. Rozdávají si dárky způsobem, že jeden rozbaluje a všichni ostatní mu věnují pozornost. Děcka teda od toho ještě odbíhali, aby mohli hrát Wii na televizi. Také si na dárky lepí vánoční přání, která koupili například před 10 lety a pokaždé to nalepí na dárek dotyčnému, jen přípíší rok aktuální což mi přijde jako zajímavý nápad. :) Koupila jsem Charlimu hru s názvy baseballových týmů. Má totiž rád všechno co se týče baseballu. Maxovi něco na vyrábění a host rodičům jsem nechala vyrobit keramický obraz se sněhuláky, s jejich příjmením a jmény. Měli z toho oba radost. Já dostala dárky jak od své rodinky, tak i od prarodičů a HM sestry. To jsem byla opravdu překvapená, že jsem dostala dárky i od nich. Host babču jsem pak pořád objímala. Ona je prostě úžasná! Dostala jsem tedy kosmetiku, šátky, tričko, obal na notebook, zrcátko, průvodce 50 trasama po NYC, které můžete projít pěšky, karty do Starbucks a malou taštičku z Puerto Rica, ve které byly peníze. To se mi ani věřit nechtělo, haha.


Jak už jsem se zmiňovala, že děti stále takhle odbíhaly od stromku hrát hry, tak si přišel rozbalit dárek i Max. Dostal nové brusle na led. Krabici jen otevřel, na brusle se ani nepodíval, zase ji zavřel a šel hrát. Když si vzpomenu, když jsem své brusle dostala jako dítě já (sice ne na Vánoce a ne na led), ale jezdila jsem v nich celá nadšená po obýváku asi hodinu! Prostě jsem u nich postrádala jakékoliv nadšení nebo projev radosti. Sice oba za každý dárek poděkovali, ale hned ho odhodili na stranu a rozbalovali další. Tohle mi nějak nejde do hlavy.. Amerika je prostě celá naruby.




Jsem ráda, že jsem mohla poznat jejich Vánoce a jakým způsobem ho slaví, co dělají a podobně. A na druhou stranu bych byla nejšťastnější v tu chvíli být s mou rodinou doma u vánočního stromku. Dívat se celý den na pohádky, cpát se cukrovím, dát si tradiční štědrovečerní večeři při svíčkách, sejít se s celou rodinou u babičky a pak se vrátit a rozbalovat dárky. Prostě si užívat tu vánoční pohodu. Američané se nezastaví ani na ty Vánoce a pořád někam chvátají. Nemůžu tvrdit, že to tak vypadá u všech, ale takový je můj pocit z prvních amerických Vánoc. Kdo ví, kde budu trávit ty příští! Bohužel nemám u sebe ani jednu společnou fotku. Všechny je má HD, tak snad se ke mě taky dostanou a budu je sem moct přidat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama