6 měsíců za velkou louží! :)

8. dubna 2014 v 5:25
Sama tomu nemůžu uvěřit, že už je to opravdu půl roku, co jsem poprvé přistála na americké půdě! Jako by se to všechno odehrálo teprve včera. Všechno to zařizování, balení, loučení se. Děláte věci, u kterých si říkáte: "Tohle tady dělám naposledy" nebo chodíte po svém pokoji, domě a rozhlížíte se tak, jako by jste měli za pár dní zapomenout, jak to všechno vlastně vypadá.

Jelikož jsem už takhle odjížděla dříve, ať už v 17-ti do Německa nebo o dva roky později do Anglie, tak to pro mě nebyla až taková novinka. Až na to, že jsem tentokrát odletěla tisíce kilometrů daleko od svého domova. Navíc už není tak jednoduché skočit do letadla a být za chvíli zpátky, ale nic není nemožné. Důkazem i je, že jsem si před 3 týdny ve středu koupila letenku z minuty na minutu a v sobotu jsem už byla doma. A když musíte, tak musíte a nic jiného vás nezajímá. Myslela jsem, že se dříve jak za rok domů nepodívám a ani jsem neměla v plánu letět tam. Když jsem přijela domů, tak jsem si připadala, jako by byl stále říjen a já jsem nikdy nikam neodletěla. Všechno zůstalo stejné jako předtím. Můj domov, pokoj, okolí. Jen lidé se změnili.

Když jsem ještě seděla doma na zadku, snila si o té své Americe a říkala, že bych tam už klidně mohla zůstat navždy. Velká naivita! :D Ono to tady opravdu vidíte jinýma očima, když tu jste jako turista a když tady delší dobu bydlíte. Podle mě se Američané neumí zastavit a život jim tu doslova utíká mezi prsty. Většina lidí tady pracuje od rána do večera a takhle stále dokola. Jak už jsem si tady vylévala srdce v prosinci, tak má host rodina se ani na ty svátky nezastavila, aby si užila vánočního klidu a pohody. Stále musí být v poklusu. Děti tady mají milióny mimoškolních aktivit, takže jsou na tom podobně jako ti rodiče. Má rodina se jim alespoň večery a víkendy věnují. Tak jako tady potkáte milé, usměvavé Američany, tak potkáte i ty méně příjemné a totálně nevyrovnané osoby, jejichž největším problémem na světě je špatně vyžehlený límeček u košile nebo vysávání koberce, tak aby nebylo poznat, že je vysátý. A že jich tu je takových na každém rohu. Teď mluvím z vlastní zkušenosti. Ale je to všechno jen o lidech a na koho narazíte.

Ale za tu dobu jsem tady poznala spoustu úžasných lidí a tolik nádherných míst. Lidé bohužel přicházejí a odcházejí, takže už mi pár kamarádek odletělo zpět domů, ale mám s nima tolik fotek a skvělých vzpomínek a ty zůstávají! Navštívila jsem Massachusetts, Rhode Island, Connecticut, New York, New Jersey, Pennsylvánii, District of Columbia, Floridu, bahamské a karibské ostrovy.

Tuto neděli vyrážím do New Jersey na poslední zápas hokeje New Jersey Devils vs. Boston Bruins. Takže snad to bude Jardovi bruslit. :D V květnu se jdeme podívat na Sochu Svobody nebo spíš až do její koruny. A třetí víkend v květnu bychom chtěly s holkama vyrazit směr Niagárské vodopády a Toronto. Snad to klapne. Mějte se krásně! :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama