Září 2014

Zion National Park

30. září 2014 v 5:10
Když to teď zpětně všechno sepisuju, tak nechápu, jak je možné, že jsme za pouhý jeden den toho tolik stihly! Lake Powell, Antelope Canyon, Horseshoe Bend, Bryce Canyon a večer jsme se ještě ubytovaly v Zion National Park. Na druhou stranu to bylo všechno relativně blízko u sebe. :)

Našly jsme tam místo, kde se dalo přes noc kempovat a tak jsme postavily stan a jely na večeři. Venku byla teda dost zima, takže představa noci strávené v autě či ve stanu byla všelijaká. No ale měly jsme opět kliku, když jsme se šly osprchovat a v té stejné budově našly i několik gaučů, takže mě bylo jasné, že odsud se už nehnu, haha. Sice to nebyl moc příjemný pocit, že je všude odemčeno a kdykoliv tam někdo mohl vlézt, ale hlavně jsme byly v teple.

Brzo ráno jsme vyrazily do Zionu, který už byl za rohem. Po cestě do parku se nám tam procházely kozy po silnici, jak můžete vidět na fotkách, ale jinak se nic zvláštního nestalo. :D Opět jsme zaparkovaly a vzaly autobus, který nás odvezl úplně nahoru, kde vedla stezka. Tu jsme si prošly tam i zpátky, všude bylo plno lidí a tak jsme věčně musely někomu uhýbat. Ale park sám o sobě byl nádherný! Určitě by stálo za to zůstat tam déle a více ho prozkoumat. My jsme ale musely hnát zpátky a navíc už jsme byly všechny natěšené do Vegaaas!!















Bryce Canyon

29. září 2014 v 4:44
Do Utahu jsme si jely vesele v tílkách a kraťasích, ale jakmile jsme tam dorazily, tak jsme je rychle vyměnily za dlouhé kalhoty a mikiny. Bylo tam teda o poznání chladněji. Zaparkovaly jsme dole pod kaňonem a vzaly autobus, které měl několik zastávek po národním parku. Vystoupily jsme až na té nejvyšší vyhlídce a vystoupaly ještě menší kopec, abychom měly Bryce Canyon jako na dlani. :)

Fotky vypovídají za vše, vypadalo to krásně. Zase úplně něco jiného od předešlých parků, které jsme viděly. Čas nás tlačil a tak jsme sjely autobusem zase dolů a zastavily se ještě v suvenýrech. Tady pokračuje naše vtipná historka o čase z téhož rána. Akorát jsem zaplatila u pokladny, když se tak koukám na hodiny na zdi. My všechny na telefonech měly 6 hodin večer, jen hodiny na zdi ukazovaly už 7. Šla jsem se teda zeptat pokladní kolik je vlastně hodin. Dívala se na mě jako na blázna a ukazovala na ty hodiny přímo naproti nám. Já se ještě zeptala, jestli je fakt tolik hodin, kolik ukazují, takže vážně nevím, co si o nás paní myslela, haha. Takže jsme celý den jely na kalifornský čas a neměly tušení, že je tam o hodinu navíc. Stane se, že jo. :D



















Lake Powell, Antelope Canyon and Horseshoe Bend

26. září 2014 v 21:01
Cesta z Grand Canyon se nám opět trochu protáhla, jelikož silnice byla uzavřená a povedená GPS nás táhla opět jinam než jsme chtěly. Ne že bychom si už nezvykly. :D Za tmy jsme přijely do města Page v Arizoně a našly nějaký menší kemp, kde jsme mohly přenocovat. Dvě z nás šly do stanu a dvě jsme zůstaly v autě. Nebylo to nejhorší, haha. Tady začala naše vtipná historka s časem a my si myslely, že se nám všem zbláznily telefony, když nám ukazovaly o hodinu více. Příště se dostanu k tomu, jak to dopadlo. :)

Jelikož jsme si myslely, že Antelope Canyon je od nás několik hodin cesty (hádejte proč..!), tak jsme se ze všeho nejdříve zastavily u Lake Powell. Netušily jsme, jak se k němu dostat blíže a stejně nás tížil čas a tak jsme jen udělaly pár fotek, přeptaly se na cestu a pokračovaly už tentokrát správnou cestou do Antelope Canyonu. Nebyl to teda úplně nejlevnější zážitek, ale tak pro jednou. Koupily jsme si vstupenky a počkaly asi ještě půl hodiny než začala naše tour. Posedaly jsme si na korby aut, které nás zavezly až ke vchodu kaňonu. Tam se nás ujal průvodce a šly jsme "dovnitř". Ukázal nám, jak máme fotit a několik fotek nám i on sám udělal což bylo super. Co mě zaujalo, tak to, že na některých místech byly třeba obrysy zvířat, prezidenta apod. Když jsme se na to dívali přímo očima, neviděly jsme nic. Ale jakmile jsme na to zamířily objektivem, tak jsme měly tu možnost spatřit to. Přiznám se, že po chvíli mě to teda začalo trochu nudit, když jsme se zastavovali u každého rohu a průvodce fotil všem desítky fotek, haha. Prošli jsme si to až na konec, kde vylezete na chvíli ven a pak jdete zase zpátky kaňonem k autům. Cesta na těch autech byla docela šílená, ale adrenalinová. Jeli jsme nebo spíš fičeli těma písečnýma dunama a z auta div nevypadli ven. :D Nějakému chlápkovi dokonce uletěly brýle a měl štěstí, že se zastavily o moje nohy. :D





















Počasí nám vyšlo vyšlo jen tak tak, protože jsme se dostaly zpátky na parkoviště a spustil se další slejvák. Poslední zastávkou tady byl Horseshoe Bend. Dokonce jsme tam potkaly rodinu z Česka, kterou jsme viděly už v Grand Canyonu, tak to bylo vtipné. Akorát se chystali do Antelope Canyonu, ze kterého my zrovna dorazily. Lilo jako z konve, takže jsme celou cestu až k Horseshoe Bend utíkaly. Vyběhly jsme kopec nahoru a pak běžely pouští, stepí nebo co to vlastně bylo až přímo k tomu. Nejlepší na tom je, že nic nevidíte až dokud se nedostane na okraj. Takže já se zastavila jen tak tak! :D A co přišlo potom, to nejde snad ani slovy popsat. Něco tak neuvěřitelného a úžasného jsem nikdy neviděla! Pod váma je jen řeka, která protéká kolem skal a ta největší se tyčí přímo uprostřed toho všeho. Fakt jsem si jen mohla sednout na okraj a zírat na to. Všechno mělo něco do sebe. Grand Canyon, Antelope Canyon, ale tohle mě dostalo nejvíc. Takže, kdo tam budete mít cestu, tak určitě nevynechat tuhle zastávku!









Grand Canyon

25. září 2014 v 4:49
Po menším bloudění po Route 66 jsme se nakonec dostaly na tu správnou cestu a zamířily si to do Grand Canyonu. Počasí vypadalo, že nám ten den přát moc nebude a taky že ne. Jedinou "suchou" fotku jsme udělaly ještě před vjezdem do národního parku a pak už to začalo. Silný déšť, kroupy a do 5 minut bylo všude tak bílo, že by jste řekli, že je prosinec a ne srpen. :D

Každopádně jsme si říkaly, že přece neodjedeme z Grand Canyonu bez toho, aniž bychom nevyšplhaly alespoň na nějakou skálu a neudělaly dalších sto fotek. Takže jsme byly promáčené skrz naskrz a česká vlajka, se kterou jsme tam chtěly zapózovat nám div neuletěla někam do pryč. No zážitek jak má být. :D V Grand Canyonu také žijí náčelníci kmene Navajo, ale v tomhle počasí to bylo to poslední, co se nám chtělo hledat. Škoda, ale tak snad se tam ještě někdy podívám a chytnu to i s lepším počasím, protože ty výhledy odtamtud byly prostě neuvěřitelné až vám to bere dech!
















Seligman

23. září 2014 v 22:22
Ještě v neděli večer jsme dorazily do Arizony. Jelikož to byla jedna z nocí, kdy jsme neměly tušení, kde budeme spát, tak jsme to rovnou vzaly do Walmartu a nakoupily deky a spacáky. Nakonec jsme v městečku Seligman narazily na Motel 66 a musím říct, že za takovou almužnu jsme takový luxus nečekaly ani v nejmenším! Ten pokoj i s koupelnou byl jedním slovem bomba a celý ve stylu Route 66. No já z toho byla nadšená jako malé děcko. Už byla snad skoro půlnoc, takže jsme ve třech jen na chvíli vylezli ven, abysme zjistily, co je kolem. Rychle jsme ale byly zpátky, protože jsme měly pocit, že tam na nás každou chvíli někdo vyskočí a rozřeže nás motorovou pilou na kousíčky. :D

Až ráno jsme si to tam trochu více prošly a fakt se mi to tam líbilo. Barevný trabant, na jeho střeše postavený záchod a cedule "Nepoužívat". :D Auto jako z hororu a pod ním chlápek naaranžovaný jako mrtvola. Umělé sochy na střechách a plno takových "normálností" jsme tam našly. :D Kousek od Seligmanu najdete i bílý nápis na cestě, že se jedná o Route 66. My to každopádně přejely a GPS nás táhla několik mil daleko až nás zase otočila zpátky, takže jsme se u nápisu nakonec přece jen zastavily. :D






















Calico Ghost Town

22. září 2014 v 21:24
Původně nás čekalo asi 6 hodin řízení do Arizony a tak jsme si říkaly, že by nebylo špatné se po cestě někde zastavit a napadlo nás právě tohle městečko duchů. Je to asi 2 hodiny autem od Los Angeles. Co jsem si přečetla na internetu, tak se tam snad kdysi dávno těžilo stříbro. Zkoušela jsem i najít, proč se to jmenuje městečko duchů, ale nic konkrétního jsem nenašla. Takže nejspíš z důvodu, že jednoho dne se všichni lidé odstěhovali a vše zůstalo, tak jak to tam opustili.

Jakmile jsme vystoupily z auta, tak jsem zažily trochu šok v podobě asi 45 stupňů! Šílné vedro, ale co bysme čekaly od pouště. Ale během té hodinky tam jsem si zvykla, haha. Měly jsme štěstí, protože do zavírací doby zbývala už jen hodina a tak jsme nemusely platit za parkování, ani za vstupné. Nachází se tam pár restaurací, barů, suvenýry apod. Dokonce je možnost se projet mini vláčkem, ale ten už byl bohužel zavřený. Takže jsme si to tam prošly, udělaly fotky a vydaly se směr Arizona. :)





















Los Angeles

21. září 2014 v 3:46
V noci z pátku na sobotu jsem přistála na letišti v Los Angeles nebo jak se také říká, ve Městě andělů. Pohled na noční osvětlené město od Pacifického oceánu byl naprosto jedinečný! Kamarádka přistála jen pár minut přede mnou, takže jsme se shledaly hned u zavazadel.

Další dvě holčiny už nás čekaly na Hollywood Boulevard, kde jsme také byly na víkend ubytované. V sobotu ráno jsme autem vyrazily na Griffith Observatory odkud je výhled na Los Angeles a hollywoodský nápis, ke kterému jsme si pak dojely ještě o něco blíže. Pokud vím, tak není možnost se dostat úplně k němu, protože ho před nějakým časem oplotili kvůli stěžování si místních obyvatel. Odtamtud jsme si to zamířily do Beverly Hills, kde jsme projely pár ulic a kochaly se obříma vilama v sousedství. Myslím, že každá z nás by si tam vybrala tu svou. :) Najít teda místo k zaparkování někdy bylo nad naše síly, ale kolikrát jsme fakt měly kliku a tak jsme i měly hodinku, abychom si prošly slavné Rodeo Drive. Když stojíte na těchto místech, které znáte jen z amerických filmů, tak pak ani nevěříte, že tam opravdu jste. Každopádně jsou to zážitky k nezaplacení! Zbytek dne jsme proválely na pláži v Santa Monice a překvapivě ani oceán nebyl tak studený, jak jsem čekala. Pláž je opravdu moc hezká. Škoda jen, že jsme neměly více času se podívat i na ty další. Prošly jsme si Pier, kde je také konec Route 66, nakoupily pár suvenýrů a vrátily se zpět na Hollywood Boulevard, abychom trochu nasály noční atmosféru LA a prošly si část chodníku slávy a zbytek jsme nechaly na neděli. Jen tak pro zajímavost, je tam více než 2000 hollywoodských hvězd.

Musím říct, že samotné LA mě až tolik nenadchlo, jak jsem očekávala. Ale kolem je toho k vidění hodně a určitě stojí za to tam zůstat déle než jen na víkend. My bohužel tolik času neměly, takže o důvod víc se tam vrátit. Fotek je víc než dost, takže články budu přidávat postupně. :)












































Je to oficiální. Další rok v AMERICE!!

11. září 2014 v 4:40
Omlouvám se, ale momentálně je blog to poslední, na co mi vůbec zbývá čas. Co jsem se vrátila z dovolené, tak nevím, kam dřív skočit. I ty pohledy jsem odeslala až teprve dnes, takže už snad putují k vám. :)

Tak jak už nadpis napovídá, tak oficiálně prodlužuju o další rok v USA! Jsem opravdu šťastná, že ještě nemusím zpátky do Česka a ani bych si to nedokázala představit. Přece jen je něco jiného si tam zaletět na 2-týdenní dovolenou a užít si čas s rodinou a kamarády než tam strávit kdo ví jakou dobu bez plánů co dělat dál. I když já jich mám pořád do zásoby. :)

8.10.2014 - Definitivně končí můj první rok strávený v New Yorku a přesouvám se do univerzitního města Boulder v Coloradu. Všichni mi říkají, že je to tam super a nudit se tam určitě nebudu, tak jsem zvědavá, co mě čeká. Rodina bydlí v krásném domě kousek od univerzity, parků a hor. Mají 3 děti. Dva nejstarší kluci, kterým je 19 a 16 let už doma nebydlí. Takže doma je jen nejmladší 13-letá holka a k tomu pes a kočka. No už se nemůžu dočkat až je všechny poznám. Všichni vypadají vážně mile, přátelsky a jsou vtipní, takže na Skype házejí věčně nějaké vtipy. Do teď už jsme skypovali minimálně pětkrát a to s nima ještě určitě budu volat znovu. Host mum má dokonce sestru, která žije v Praze, takže se už byli několikrát podívat do té mé rodné země. Jak mi říkala, tak je hodně na pořádek což mě absolutně vyhovuje a konečně snad budu žít v něčem, co nevypadá jako chlívek. Kdykoliv jsem tady cokoliv zorganizovala a uklidila, tak se taky brzo vrátilo k původnímu stavu. Takže marná snaha a už jsem to vzdala. Jak se říká, starého psa novým zvykům nenaučíš.

Jinak rodin se mi ozvalo dost. Převážně z New Yorku i přestože jsem do dopisu napsala, že bych se odsud ráda odstěhovala. Pak také z Illinois, Massachusetts, Connecticutu, Virginie, Caroliny, Io

Dokonce už jsem v kontaktu s jednou Češkou, která bude bydlet asi hodinku cesty ode mě a přiletí tam už příští týden. Také mám jednu kamarádku v Colorado Springs, tak snad se stihneme vidět ještě dříve než začne v listopadu cestovat a pak poletí domů.

Momentálně řeším tisíc dalších věcí a to řidičák, který bych ráda stihla udělat ještě tady v New Yorku, jak sbalit svůj roční život do dvou kufrů (to ještě bude sranda, to vám říkám), co dát tady své rodině jako dárek na rozloučenou a poděkování za to, že mi umožnili s nima ten rok strávit. A co ještě chci za ten měsíc stihnout a o pomyšlení, že budu muset opustit všechny ty skvělé lidi, co jsem tady potkala ani nemluvě. Nesnáším loučení a jak se znám, tak budu určitě řvát jako želva. Ono je opravdu úplně jedno, kde se nacházíte. Ať je to v Česku, Anglii nebo Americe. Když potkáte ty správné lidi, tak budete šťastní kdekoliv na světě. A musím s jistotou říci, že tyhle poslední měsíce jsou ty nejlepší, jaké jsem kdy vůbec zažila! Na druhou stranu si pořád říkám, že se stěhuju jen o pár hodin dál a stále se sem můžu vrátit což už po skončení celého programu tak jednoduché nebude.

Určitě jsem na něco zapomněla, co jsem chtěla zmínit, ale tak třeba zase příště. Brzy se už snad vrhnu na články o dovolené, jinak je sem budu přidávat ještě v prosinci. :D Všechny zdravím a mějte se tak dobře, jak je to jde! :)