Listopad 2014

ROK v USA aneb další loučení..

15. listopadu 2014 v 19:25
Těžko tomu uvěřit, ale je tomu opravdu tak nebo spíš bylo tomu tak. Nepřijde mi to tak dávno, co jsem ještě z Anglie plánovala svůj rok nebo spíš dva v Americe. K dnešnímu datu mi už zbývá jen pouhých ani ne 11 měsíců.

Ten rok mi určitě mnohem více dal než vzal a nelituju momentu, kdy jsem se pro tenhle program rozhodla. Poznala jsem takovou spoustu lidí z různých zemí, míst a ocitla se v mnoha situacích, kdy jsem si prostě musela poradit sama aniž bych měla někoho blízkého kolem. A to vás naučí hodně. Více než jsem si dokázala představit.

Nikdy nic není růžové a rok je na jednu stranu dlouhá doba, takže jsem si tady zažila i ty méně přijemné chvíle, ale ty příjemnější stále převažují a díky nim jsem si ten rok užila na plno a s naprostou samozřejmostí můžu říct, že takhle šťastná jsem nikdy předtím nebyla. A kdybych kolem sebe mohla mít svou rodinu a kamarády z Česka, tak by to bylo dokonalé. Holt si ale musíte zvyknout, že jsou tisíce mil daleko a Skype je vaším jediným komunikačním prostředkem.

Za tu dobu jsem procestovala 12 států, hlavní město Spojených Států a podívala se na Bahamy a do Karibiku. Našla jsem kamarády, jak ty české, tak i odjinud, se kterými jsem stále v kontaktu a plánujeme, kdy se navštívíme. Zůstat sedět doma na zadku, tak si o tomhle všem můžu tak leda nechat zdát. A sny jsou přece od toho, aby jsme si je plnili a ne jen o nich mluvili!

A teď k té druhé části. Cítila jsem se podobně jako před rokem, kdy si říkáte: "Naposledy se vyspím ve své posteli, naposledy jedu do New York City a naposledy mám tyhle milované lidi kolem sebe." Jasně, že to nemusí být naposledy, ale minimálně na nějakou dobu ano.

S host rodinou a klukama jsme večer před odletem jeli na večeři, kde jsem dostala plno krásných dárků a děkovnou kartu od host rodičů. Nemohla jsem ji ani přečíst do konce, jak mě dojalo to, co bylo uvnitř napsané. Nikdy jsme nebyli velcí kamarádi a pořád jsme si drželi určitý odstup od sebe, takže tohle jsem opravdu nečekala. Když jsme přijeli zpátky domů, tak jsem jim také dala dárky. Charlimu a Maxovi jsem vyrobila takový menší plakát s našima fotkama a textem a každému jsem ještě koupila figurku nějakých příšer, se kterýma hrají videohry. K tomu ještě pro všechny dort s nápisem "Thank you".

Neměla jsem ještě ani vše sbaleno, ale musela jsem hned letět na rozlučku s kamarádama. Jelikož bylo úterý večer, tak jsme jen v klidu poseděli v Cheesecake Factory a poté zašli na skleničku do baru. Bylo to fakt divné být tam a vidět je všechny naposledy. Na jednu stranu jsem si to užívala a na druhou jsem si přála tam s nima ještě zůstat. Tolik věcí, kterých jsem s touhle partou lidí prožila a vůbec. To ale prostě k loučení patří. Nehledě na to, když na poslední chvíli potkáte člověka, se kterým by jste chtěli strávit mnohem delší dobu, ale už prostě nemáte na vybranou a musíte odjet.

Ve 4 ráno jsem konečně dobalila poslední věci po tom, co jsem jich musela ještě pár vyhodit rovnou do koše a dostala se alespoň na 3 hodiny do postele. Ráno jsem ještě lítala po pokoji a koukala, jestli mám opravdu všechno a kufry jsme konečně naložili do auta. Nastalo další loučení, kdy jsem já s HM začaly brečet a vydrželo nám to až na cestu na letiště. HD zůstal s klukama a vypravoval je do školy. S HM jsme si na letiště řekly poslední sbohem a já stála opět před novým začátkem a dalším rokem v USA.

Poslední měsíc v New Yorku..

2. listopadu 2014 v 6:27
Poslední týdny jsem si užívala, jak nejvíce jsem mohla. Hlavně s mými přáteli na našich oblíbených místech, na Manhattanu, který miluju nade vše a také s mými host kluky, Maxem a Charliem. A samozřejmě i když nechcete, aby to utíkalo, tak nakonec je to přesně naopak a vy najednou zjistíte, že rok je pryč a nemáte tušení, kam se ten čas poděl. Každopádně se teď vrátím o 2 měsíce zpátky a pokusím se shrnout, co se událo. Vím, mám trochu zpoždění s psaním článků, ale já to doženu! :)

Jelikož ten víkend, kdy jsem byla v Atlantic City byl prodloužený díky státnímu svátku, tak jsem rovnou s holkama zůstala v NYC a počkaly jsme na ranní koncert Maroon 5! Byla asi půlnoc, když jsme si ustlaly z ručníků přímo na chodníku jako zbytek čekajících lidí v lajně. Já vím, zní to šíleně. :D Ale já jsem pro všechno, haha. A kdo může říct, že spal venku přímo na Manhattanu? :D Koncert začínal v 7, takže asi v 6 byl budíček a my se musely posunout dál. Koncert byl fajn, ale úplně mě nenadchl. Na frontmama kapely, Adama Lamberta bylo asi taky brzo a holt to chudák občas neuzpíval. Takže jsem dospěla k názoru, že bude lepší je poslouchat pouze v rádiu. :D Po koncertě jsem se odebrali na Grand Central a tam jsme asi další 2 hodiny měnili plány z minuty na minutu a nemohli se rozhodnout co dál budeme dělat. Nakonec vyhrál relax u kamaráda a s jeho spolubydlícíma. Doma mě pak čekala velká krabice od maminky se vším, co jsem chtěla poslat. :))



Další víkendy jsem pravděpodobně nebo spíš určitě trávila v barech, klubech apod. :D Byla jsem s kamarádkou naposledy na párty na Manhattanu, protože pak odlétala na dovolenou. Noc jsem si užily se vším všudy a já přišla domů o půl 8 ráno, kdy už byli všichni zase vzhůru. :D Jinak jsme chodili hrát bowling, postřílet se vzájemně na laser tag nebo jsme tam hráli různé hry, za které dostáváte lístky a ty pak měníte za ceny (jsou to většinou hovadiny, co vám budu povídat :D).








Během září končil pár lidem Work & Travel program, takže se pak většinou ještě zastavili na východním pobřeží. Vzali jsme je sebou do barů, do města nebo jsme jen piknikovali u vody. Počasí nám většinou vyšlo což bylo super.









Koncem měsíce jsem dostala nečekané volno uprostřed týdne a shodou náhod někdo prodával lístky na koncert Pitbulla a Enrique Iglesiase na ten stejný večer. Ukecala jsem kamarádku a tak jsme jely do Madison Square Garden. Musím říct, že více jsem se těšila na Iglesiase než Pitbulla, ale když jsem je viděla oba vystupovat, tak jsem změnila názor. :D Pitbull byl fakt úžasný! Všichni jsme stáli celou tu hodinu, co vystupoval a každý si to totálně užíval. Iglesias stál za houby. To si zase všichni sedli a čuměli do telefonů. :D Všichni vstali až když přišla jejich společná píseň na konec.


O víkendech jsem většinou vyrážela do města. Chtěla jsem si to ještě co nejvíce užít. Jelikož byla v New Yorku po dobu jednoho měsíce otevřená replika kavárny z seriálu Přátelé, tak jsem to chtěly omrknout. Naivně jsme si stouply do asi druhé řady, když nám bodyguard říká, že musíme obejít celý blok a tam najdeme konec. :D Takže jsem si vyfotila nápis na okně a odebraly jsme se na Coney Island. Byl to poslední teplý víkend, takže relax na pláži nám vyšel perfektně. Pořád jsem mluvila o tom, že se tam musím zajet podívat a stále to nevycházelo. Je to naprosto úchvatné, že v jednu chvíli stojíte na Manhattanu obklopeni mrakodrapy a za hodinu už ležíte na pláži u oceánu. A proto miluju New York. Možnosti tam jsou prostě neomezené a vždy najdete nějakou zábavu.




Přes týden nám to přece jen nedalo a vyrazily jsme hned brzo ráno zpátky do NYC, abychom se podívaly do oné slavné kavárny. Počasí už bylo všelijaké, takže jsem si koupila oblíbené Pumpkin Spice Latte, aby mě alespoň na nějakou dobu zahřálo zatímco budeme čekat ve frontě. Jaké překvapení, když jsme tam přišly a mohly jít hned dovnitř. Replika kavárny je opravdu malá. Mohly jsme si prohlédnout kostýmy, dostat kafe zdarma a pořídit fotku na slavném gauči. Strávily jsme tam asi jen 15 minut, protože tam toho mnoho nebylo. Stavily jsme se v česko-slovenském obchodě v Queens vykoupit suroviny a sladkosti. Chtěla jsem dovézt oplatky pro svou novou host rodinu, protože je milují a také houskový knedlík, ke kterému jsme poslední den uvařily kuře na paprice. Mňamka!






Jelikož jedna z mých kamarádek byla tou dobou v rematch, tak to také byly její poslední dny v New Yorku. Naposledy jsem se podívala na 5th Avenue, do hotelu Trump a Plaza, Central Parku a také jsem zapálila svíčku své babičce v St. Patrick's Cathedral, která by ten den měla narozeniny. V poledne už nás bylo 5 a zamířily jsme na oběd do Koliby. V životě jsem toho snad s prominutím nesežrala tolik jako tam. :D Ale když oni mají všechno tak vynikající! Není nad českou kuchyni. Poté jsme se rozdělily a já s Terkou a Nikol jsme zamířily do dBattery Park nechat si namalovat karikaturu. Sice na ní nevypadám ani trochu jako já a s Nikol jsem dostala téměř stejnou, ale co. Mám ji! :)




Příští článek chci ještě napsat o svém ročním výročí v USA a loučení s host rodinou i přáteli a poté už se snad konečně dostanu k tomu, jak jde život v Coloradu! :)