Leden 2015

Dovolená. Týden v Coloradu, týden v New Yorku!

23. ledna 2015 v 20:49
Zrovna se dívám, že k událostem, ke kterým se dnes budu vracet se odehrály už před měsícem. Nějak to psaní článků od letní dovolené stále nemůžu dohnat. :D Buď se toho děje tolik, že nemám na psaní čas anebo se naopak neděje nic a mě vždy přemůže lenost něco sepsat.

Rodina v pátek před Vánocemi odletěla do Dominikánské republiky a mě čekaly více než 2 týdny volna. Původně jsem je měla odvézt na letiště, ale po nasoukání se do auta v 6 lidech, do kterého se vleze jen 5 jsem zase vystoupila, rozloučila se s nima a šla zpátky domů. Sedla jsem si na gauč a najednou jsem neměla co dělat. Vzala jsem psa ven, když mi Stephanie poslala všechny naše fotky z Vánoc a napsala, že děkuje za to, co pro ně všechno dělám a jak jsem úžasná. Div jsem se nerozbrečela při pomyšlení, jaké štěstí do třetice mám. A tak mi začal dovolenkový týden v Coloradu. Přátelé, kteří jeli s mou rodinou na dovolenou mě poprosili, jestli bych jim alespoň ten první týden nepohlídala psa (spíš je to přerostlý křeček :D), tak jsem si sbalila kufr a přestěhovala se o ulici vedle. Během toho týdne jsem byla s kamarádkou bruslit nedaleko odsud, skypovala jsem s kým to šlo a celé ty dny byly jeden velký relax. V úterý jsem byla domluvená s Isabell, že přijde na večeři a chtěla jsem, aby to bylo překvapení. Takže jsem strávila celý den v kuchyni, abych napekla linecké a vanilkové rohlíčky, udělala jsem i bramborový salát s řízkama. A znáte to, když máte přehnaná očekávání a ten druhý pak nakonec reaguje úplně jinak? Tak přesně tak to dopadlo. Vybalila jsem na ni překvapení, nějak jsme se zakecaly a po dalších 10 minutách se mě zeptala, co je teda to překvapení. :D Na Štědrý den jsem si dala to, co mi zbylo od večeře a zkoukla Tři oříšky pro Popelku. Že jsou ten den nějaké Vánoce jsem ani nepostřehla. Čekala jsem, že to bude horší, ale byl to den jako každý jiný. Večer jsem byla pozvaná k prarodičům na večeři, na Štěpána pro změnu k sestřenici a v pátek ještě na večeři ke kamarádce z Mexika.


V sobotu 27.12. jsem brzo ráno odlétala do New Yorku. Shuttle, který jsem si objednala večer před odletem pro mě přijet nemohl kvůli špatnému počasí a už to mě nejspíš mělo varovat, že se ještě pose*e něco dalšího a taky že jo. S myšlenkou, že letím pouze do NY a bohatě mi stačí pas jsem nasedla do autobusu, když asi po 10 minutách mi došlo, že složku s mým DS-formem a dalšími papíry jsem zapomněla doma a já měla v pondělí ráno odjíždět do Kanady. S holkama jsme si totiž koupily 4-denní tour, na kterou jsem teda nakonec neodjela. Kamarádka z Colorada mi sice poslala papíry Fedexem, které mi ale vůbec nedoručili, takže jsem si s nima užila hodiny telefonátů, aby jí vrátili peníze zpátky, protože za takhle debilní servis bych jim nezaplatila ani dolar! Jen si na to vzpomenu a vaří se mi krev. :D Opravdu neskutečné.

Takže jsem neplánovaně zůstala u kamarádky v New Yorku, která původně měla odjet na hory s rodinou a jen kvůli mě zůstala doma o pár dní déle za což jsem jí strašně moc vděčná! Silvestr jsme oslavily v NYC v Union Hotel, kde jsme pařily asi 3 hodiny vkuse. Ohňostroj jsme sice neviděly žádný, ale Američané jsou známí tím, že více prožívají Den nezávislosti než nějaký konec roku. A ten, který jsem viděla rok předtím mě docela zklamal. Takže příchod nového roku 2015 jsme oslavily jak se patří.














Když to shrnu, tak to byl skvělý týden v New Yorku i přestože Kanada nevyšla. Viděla jsem všechny své kamarády, byla sranda a podívala jsem se znovu do city. Kdo už tady četl nějaký ten článek předtím, tak ví, že já NY prostě miluju a ani za tu dobu, co jsem tam nebyla se na tom nic nezměnilo. Když jsem odjížděla autobusem z letiště, tak jsem si schválně sedla úplně dopředu, abych všechno viděla a usmívala se jako spokojený měsíček na hnoji, že jsem zase zpátky. Na druhou stranu nelituju, že jsem prodloužila jinde, protože bez toho rozhodnutí bych neměla šanci poznat mou druhou rodinu, která je jako má vlastní a vůbec všechny ty lidi, místa a další zážitky. A jelikož mi výlet na východní pobřeží vybílil docela účet, tak šetřím co se dá. Daně, dovolená, travel month, iPhone.. Mám co dělat!

Přeji všem krásný a pohodový víkend! :)

Předčasné Vánoce a Christmas party in 1920's

8. ledna 2015 v 18:49
Poslední týdny před Vánoci byly docela hektické. Znáte ten typický vánoční shon. Všichni shánějí vánoční stromky, dekorace, dárky na poslední chvíli a lidi v nákupních centrech vás div neušlapou. Má rodina navíc odlétala asi týden před Vánoci na dovolenou do Dominikánské republiky, takže jsem na to měla ještě méně času.

Domů přijeli i kluci, Nick s Alexem a Vánoce jsme tudíž oslavili už ve středu 17. Napekla jsem pro ně nějaké vanilkové rohlíčky, kterých se div všichni neužrali. :) Hlavně, že jim chutnalo. Měli jsme společnou večeři a poté jsme si dávali dárky. Shánění dárků pro mou současnou rodinu bylo o moc snažší než loni. Tehdy v NY jsem vůbec netušila, co komu dát. Host rodiče moc zájmů neměli a když nad tím tak uvažuju, tak jsem je moc v tomhle ohledu neznala a ani neznám. Naopak tady v Coloradu jsem měla několik nápadů, takže některé jsem si schovala na jejich narozeniny. Já jsem také dostala od nich pár dárků jako iPod, náušnice, oblečení apod. Nejdůležitější stejně bylo, že jsem se cítila fajn jako s mou vlastní rodinou. Zážitky z minulých Vánoc moc veselé nebyly, když si vzpomenu na ten počet lidí, který jsme měli v domě a fakt, že si nedokázali ty svátky vůbec užít.



Bylo to snad někdy v listopadu, když mi psala host mum od mé české kamarádky, že by jí a jejím přátelům ráda dala jako dárek lístky na vánoční párty v Denveru. Byla jsem opravdu překvapená, ale ten nápad se mi líbil. Tajemství jsem samozřejmě musela udržet a nic jí neříct, i když to šlo opravdu těžko. :) Párty byla ve stylu dvacátých let v domě, kde žila Molly Brown. Určitě jste všichni viděli tolik známý Titanic a Molly Brown byla jednou z pasažérů, která přežila zkázu Titanicu. Nikdy předtím jsem netušila, že žila v Denveru a nyní je z jejího domu muzeum, kde se pořádají různé události. Součástí bylo přijít v kostýmu z té doby a říct heslo, které nám dopředu poslali. Měli tam pro nás nachystané drinky, občerstvení a také nás učili populární tanec, Charleston. Její dům měla docela uchvátil. Všechno bylo ze dřeva a já se cítila, jako bych se vrátila zpět v čase. Jsem moc ráda, že jsem měla tu možnost podívat se tam. Fotky nejsou moc v dobré kvalitě, ale aspoň něco. :)