Červenec 2015

Grand Cayman, Cayman Islands

28. července 2015 v 0:48
Ve středu ráno jsme připluli na Kajmanské ostrovy do hlavního města George Town. Tentokrát dále od přístavu a odtamtud jsme se dostali menší lodí. Bylo opět brzo ráno, většina obchodů ještě zavřených a tak jsme se trochu prošly. Městečko je docela malé a projité jsmeto měly docela rychle. Řídí se tady vlevo stejně jako na Jamajce, ale už ne tak šíleně. I když.. Na každém rohu můžete vidět piráty, palmy a Karibik je také vyhlášený tím, že zde najdete levné stříbro. Pokud by jste tedy rádi levné značkové hodinky či náramek od Pandory, tak tohle je to správné místo. Což se určitě nedá říct o místní Victoria's Secret. Ceny jsou oproti Americe šílené!










Poté už byl čas na nejznámější pláž a to Seven Mile Beach. Navzdory tomu názvu je pláž dlouhá jen něco okolo 6 mílí. Ve městě jsme nasedly na autobus za 2.50 a ten nás dovezl až k pláži. Pláž byla krásná, určitě druhá nejhezčí co jsme kdy viděla! Half Moon Cay na Bahamách, kde jsem byla loni je pro mě pořád na prvním místě. Ve chvíli kdy jsem se slunila, tak kousek vedle mě z písku vylezl bílý krab s černýma očima. No já hned vyskočila, že co to jako je a chudák se lekl a zaplul hned zpátky. A takhle asi 3x. :D Simča pak na něj ještě čekala s foťákem asi 10 minut, ale marně. Těžko se mi odtamtud odcházelo, jaká to byla nádhera. :)





Autobusem jsme se dostaly zpátky do George Town, kde jsem ještě dokoupila pohledy a samozřejmě přívěsek. Už jich mám šíleně moc. :D Poté už byl čas dostat se zpátky na loď. Obědy byly každý den do půl 4 a my to stihly ještě na poslední chvíli. Do fitka už mě ten den nikdo nedostal, takže sprcha a šlofík byl na místě.

Po večeři jsme zašly do divadla na piano show, která nás moc nezaujala a tak jsme se přesunuly do jiného sálu, kde probíhalo karaoke. Mít v sobě pár drinků a nějaké lidi k sobě, tak se jdu klidně ztrapnit taky. Sranda musí být. :D Pak jsme na lodi narazily na další show, při které vám vždy pustili kousek písničky a vy jste měli hádat název a i interpreta. Znala jsem tak 98%, ale jména songů a zpěváků by se ode mě nikdo nedočkal, haha. Já jsem pak odešla podívat se na comedy show a Simča si šla sednout někam s noťasem. A to bylo pro tento den vše. Třetí a poslední zastávkou nás čekalo Mexiko!




Ocho Rios, Jamaica

19. července 2015 v 23:35
Jak už jsem psala, v úterý jsme připluli do Ocho Rios na Jamajce! Nevím jak vám, ale do té doby, když někdo řekl Jamajka, tak jsem si prostě automaticky vybavila film Kokosy na sněhu. :D A popravdě jsem se na tuhle destinaci těšila ze všech nejvíce a zklamaná jsem rozhodně nebyla ani trochu.

Ráno jsme se posilnily snídaní a mazaly dolů, kde už čekalo ostatní pasažéři, aby se dostali ven. Loď zakotvila přimo v přístavu, takže po mole jsme došly až k ostrovu. Jelikož má Carnival všechny aktivity a tours na ostrovech cenově přehnané, tak jsme se shodly, že když se nám něco bude líbit, tak si to koupíme až na místě. Hned pro začátek musím říct, že místní lidé se živí převážně turismem. Na ulicích na vás pokřikují, zda nechcete korále, náramky anebo zaplést copánky. Na jednu stranu vám to po chvíli už není moc příjemné, ale na druhou stranu mi těch lidí bylo opravdu líto a nejraději bych jim dala všechno, co jsem měla. Po pár krocích jsme se zastavily u chlápka, který nabízel tour po Ocho Rios za asi 80 dolarů což se nám zdálo dost a tak jsem šly dál. Vyplatilo se. Tu stejnou tour jsme si koupily o polovinu levněji. Byly jsme jen my dvě, takže při nástupu do auta mi přece jen hlavou prolétlo tisíc myšlenek co by kdyby, ale co nám zbývalo, když jsme chtěly z ostrova vidět trochu víc.

Náš průvodce byl rodilý Jamajčan a ostatní ho přezdívali Music Man. Jen aby jste věděli, na Jamajce se řídí vlevo a každý teda jezdí jako blázen! Že já si stěžovala na řidiče v New Yorku? Odvolávám! Tady opravdu totiž nikoho nějaké zákony a pravidla netrápí. Cesta široká sotva pro jedno auto, ale tak proč tam nenacpat i dvě? Sice jezdíme vlevo, ale proč nezastavit vpravo a říct nám, ať si uděláme pár fotek, kdy mezitím se na nás řítí protijedoucí auto? Ale tak zvyknout se dá přece na všechno, ne? :D

Vzal nás nahoru do městečka Saint Ann a ukázal nám, jak se zde žije. Viděla jsem jak lidé chodí denně několik mílí pro vodu, jen aby měli co pít nebo jak se myjí v řece. Matku, která prala špinavé prádlo v potoce. Místa, kam chodí nakupovat. Místo, kde pravidelně dělají zábavy. Nebo také školku a rodiče čekající s dětmi u cest na školní autobus. Opravdu jsem jen seděla s otevřenou pusou a koukala ven. Nikdy předtím jsem neviděla takovou chudobu. Připadala jsem si až hloupě, že jejich skutečný život je pro nás jakousi atrakcí. Ale lidé nám většinou mávali, smáli se na nás a vypadali mile. Co se mi na tom všem strašně líbí je to, že ti lidé i přesto všechno milujou svou zemi a na svůj život si nemají potřebu stěžovat. Okamžitě jsem si vzpomněla na všechny ty věčně stěžující si lidi v Česku.. Když vidíte tohle všechno, tak si sakra uvědomíte, jaké je vlastně štěstí to, že žijeme v tom čem žijeme. Tohle pro mě opravdu byla celoživotní zkušenost, která mě dost obohatila a hlavně mi otevřela oči. Neskutečně si vážím toho, co mám.











Když jsme přijeli až na vrchol, tak řidič zastavil a šel nám utrhnout každé kytku do vlasů. Byl fakt milý a ještě nám toho řekl spoustu o Jamajce. Vyfotil nás na místě, kde za náma byla jen džungle a hned na to nás vzal do "obchodu". Ten obchod vypadal tak, že jsme vešli vrátkama na dvorek, kde dva Jamajčani prodávali suvenýry. Měli tam trička, dřevěné kuchyňské potřeby, fotoalba a další věci. Všechno je tedy vyráběné ručně což mi přišlo neuvěřitelné na to, jak krásné ty věci byly. Koupila jsem si tam fotoalbum, které je vyrobeno z listí a kůry stromu. Na jednom z triček, která tam visela byla i ještěrka a tak jsme si dělaly srandu, jestli je už v ceně. :D Byl odtamtud také naprosto dechberoucí výhled na Ocho Rios i s naší lodí v pozadí.








Po tomhle všem nás řidič vzal na soukromou pláž. Byla malinká, ale kouzelná. Tím spíš, že hned vedle byla nádrž s miliónem malých ryb a palmama kolem. Samozřejmě jsme tam vlezly, abychom nafotily desítky fotek a ještě jsme se tam daly do řeči s místním klukem. Voda byla skvělá a zchlazení v tom horku bodlo. Jelikož jsme byly obě trochu připeklé z předchozího dne na lodi, tak nám hodinka bohatě stačila.














Z pláže jsme jeli rovnou na vodopády. Tyhle sice byly menší než ty nejznámnější v Ocho Rios - Great Dunns Falls, ale úchvatné. Řidič nás předal mladému Jamajčanovi, ktery nás vedl za ruce a držel naše telefony, aby jsme na těch vodopádech někde nesletěly. Prošli jsme si je dolů a pak zase zpátky z jiné strany a mezitím nám klučina udělal plno fotek. Příroda tam je opravdu něco neuvěřitelného, prostě nádhera! Když jsem se vyšplhala zpátky nahoru, tak mi už podával ruku zase někdo jiný a dal mi na krk korále v jamajských barvách. Říkal mi, že jestli chci být jeho jamajská žena. :D Za korále chtěl z původních 10 jen 5 dolarů, tak jsem si je vzala na památku.




A úplně poslední zastávkou byla cesta a kolem ní vysoký plot, haha. Slyšely jsme jen šumění vody. Řidič nás vzal za ruce, protože přeběhnout tam cestu jen tak bylo skoro nemožné a tím spíš, že jezdí jako šílenci. Řekl nám, ať se podíváme dírou skrze plot a tam jsme viděly ty známé vodopády, na které i nabízeli tour na naší lodi. Viděla jsem teda hlavně hlavu na hlavě. Nechápu, kdo za tohle dá cca 80-100 dolarů. Opět jsem se přesvědčila, že někdy méně je více. :)

Pak už nás Music Man odvezl zpátky, nakoupily jsme ještě nějaké suvenýry a pádily na palubu, kde jsme si daly oběd a daly si krátký relax na pokoji. Trochu nás mátl místní čas, protože na všech 3 ostrovech bylo o hodinu méně a my tím pádem netušily, jakým časovým pásmem se máme řídit. Kousek od lodě byla pláž a tak jsme se tam po obědět vydaly. Poslední chvíle jsme tedy strávily tam. Vlastně ne tak docela. Na té kratičcé cestě od pláže k lodi jsme potkaly obchod s alkoholem a naše nohy nás dovedly až dovnitř. :D Ty ceny tam byly opravdu směšné, takže jsem si koupila alespoň jamajský krémový rum. Jak chutná to netuším, mám ho stále tady v pokoji. :D




Na lodi jsme si daly šlofíka, převlékly se a šly opět na chvíli do fitka. Pak už nezbývalo nic jiného než dát sprchu, vyfintit se a jít zase jíst. :D K večeři jsem si dala brokolicový krém, smažené kuře s bramborovou kaši a opět brokolicí a jako dezert můj oblíbený chocolate melting cake, yummy! To bylo už podruhé. :D Klasicky jsme pak šly zkontrolovat fotky, program na další den a dohodly se, že ten večer půjdeme do divadla, které začínalo v 8:15. Předtím jsme si daly ještě šlofíka na půlhodinku. Ehm, vzbudila jsem se o půl 12 v šatičkách, takže jsem se jen převlékla a šla zase spát. Simča mi říkala, že mě v těch 8 zkoušela vzbudit, ale marně. :D Jo, ten večer jsme úplně zabily. Jamajka nás holt vyčerpala. Tou dobou už jsme byli na cestě na druhou zastávku a to Kajmanské ostrovy! :)


Welcome aboard! Fun day on Carnival Breeze!

15. července 2015 v 3:52
Už když jsme přijížděli k lodi, tak mě zachvátil ten vzrušující pocit. Lodě jsou pro mě něco jako letadla, prostě fascinující. Ať už velikostí, výškou, délkou a nebo tím, jak se dokážou udržet na hladině. Venku jsme si chvilku počkaly než nás zbavily kufrů a když už jsme u toho, tak se přiznám, že kdykoliv se musím vzdát svého kufru, tak se jen modlím, aby se zase brzy vrátil ke mě zpátky a nezatoulal se někde. Snad nějaká fobie či co. :D Před odletem jsem zkoušela vytisknout potřebné papíry k plavbě, ale marně. Systém se rozhodl, že prostě fungovat nebude. Paní mi ale řekla, že nám se vším pomůžou uvnitř. Vypadá to jako kontrola na letišti. Chodíte jako mimoň pořád zleva doprava mezi těmi oddělujícími pásy až než se dostanete k někomu na řadu. Zkontrolavali nám dokumenty a následně jsme prošly kontrolou. Po dalším čekání v řade jsme už dostaly naše karty od pokojů a pádily na palubu!


Jakmile jsme našly a omrkly pokoj, tak jsme si daly menšího šlofíka. Než jsme zjistily, že máme puštěnou klimatizaci na plné pecky, tak jsem se přikryla alespoň plážovou osuškou. :D Na to, jak se rozsvěcují světla jsme taky přišly až po pár hodinách až když jsem se někoho zeptala. A já už jsem si myslela, že za ty skoro 2 roky jsem se zcivilizovala. :D Chtěla jsem si dát sprchu ještě před večeří, která byla v 6, ale kufry nám přišly až později. Prošly jsme si alespoň předtím ještě loď, která teda byla ještě o hodně větší než ta, na které jsem byla minule. Najdete tam snad všechno na co si vzpomenete! Divadlo, venkovní kino, posilovnu, masáže, spa, kluby, restaurace, bary, tobogány, minigolf, lanové centrum, obchody a mnoho dalšího. Až neuvěřitelné, co se na jednu loď vejde! Ani by jste neřekli, že se tam vejde až přes 5.000 lidí což myslím hosty a posádku dohromady.



Dalším důvodem proč jsem se tolik těšila zpátky na Carnival bylo samozřejmě jídlo! A kdo už tuhle dovolenou zažil, tak dobře ví, o čem mluvím. Čas večeře jsem zvolila na 6 a myslím, že jsem dobře udělala, protože první večer jsme tam strávily skoro 2 hodiny. Ne že by mi to vadilo. Prostředí je příjemné a naši číšníci byli skvělí! Jídlo si vybíráte z menu, které je každý večer obměněné a skládá se z předkrmu, hlavního chodu a dezertu. Hladem jsme rozhodně netrpěly. :) Nebo teda mé spalování bylo na lodi nějak rychlejší než normálně, takže jsem měla hlad co chvíli. :D Považuju za úspěch, že jsem tam nepřibrala ani deko a to jsem byla v posilovně jen 2x! :D Možná přece jen bude něco na pravidelném stravování, hmm.

Dala jsem si smažené kalamáry, vegetariánské lazaně (nejsem vegetarián, jen mě zaujaly :D) a dezert chocolate melting cake nebo-li teplý čokoládový koláč, který je vevnitř tekutý a podává se se zmrzlinou. Nejvější mňamka! Měla bych si najít recept. Tady můžete vidět, jak dobře jsem se celý týden měla. :D


Po večeři jsme už v pokoji našly kufry, takže jsme konečně mohly provést nějakou tu hygienu. Na pokoji jsme měly 2 koupelny, takže žádné hádání se. :D Každý večer také chodí pokojová služba a chystají vám postel na noc což zahrnuje i to, že vám z ručníku poskládají nějaké zvíře a vždy jsme i dostaly program na druhý den. Co, kdy a kde se děje na lodi apod. Vypadalo to asi tak, že po každé večeři jsme přišly na pokoj, vyfotily jsme si ručníkové zvíře s programem, o který jsem se následně div nepopraly. Většinou ta poražená četla nahlas program na tentýž večer a ta druhá na zítřejší den. V závěru jsme si já i Simča dobře pokecaly s vlastním papírem. :D


Ten večer jsme šly do divadla, kde jsme akorát viděly konec binga a poté následovalo zahajovací představení. Do postele jsme se odebraly docela brzo, protože jsme byly dost unavené po celém dni. Hlavně v těch postelích se vám spí jako miminu. :)

V pondělí nás čekal zábavný den na lodi. Každé ráno nás budil Rev Dr. E nebo-li Eversen Bevelle tímto songem. Vstaly jsme docela brzy a šly na snídani. Ty jsou formou švédských stolů a najdete tam všechno, na co si vzpomenete a i to na co si nevzpomenete. V 8 už jsme měly zabrané lehátka a slunily jsme se až do půl 4 odpoledne, samozřejmě s přestávkou na oběd. Během dne se muziky ujal DJ JBlendz a po obědě se nám pár lidí, kteří pracují pro Carnival postarali o zábavu mezi nimi opět Rev Dr. E a Orlando, který pochází z Jamajky a který jen tak mimochodem docela upoutal mou pozornost, haha. :D Vždycky ukázali lidem nějaké kroky, oni to jednou či dvakrát zopakovali a pak už se to tančilo na hudbu. Dobrá nálada nás taky strhla a šly jsme se k nim přidat. Fakt jsem si to užívala. Tady je odkaz na video, jak tyhle dny na palubě vypadaly. Poté se i vyhlašoval nejvíc sexy chlap na palubě. Joo, byla to super podívaná. :D


Když už jsme toho slunění měly dost, tak jsme se šly převléct do sportovního a mazaly do fitka. Zaběhala jsem si na páse a hned jsem se cítila líp. Pak už nezbývalo než se nachystat na večeři, která se nesla v elegantním duchu. Miluju těstoviny, takže po lazaních to u mě nečekaně vyhrály špagety a pak čokoládový dezert. Po večeři jsme se šly mrknout na fotky, které jsou na lodi vystaveny a vy si je můžete koupit. Jedna fotka za 13 dolarů.. Některé se opravdu povedly, jiné vůbec a mohly jsme je zahodit do speciálního boxu pro zkažené fotografie a jiné fotky jsme pro jistotu nenašly vůbec. Říkaly jsme, že jsme se někomu asi natolik líbily a koupil si nás. :D




V 10 večer jsme si v šatičkách a botách na podpatku šly lehnout na lehátko a koukaly na film Hvězdy nám nepřály. K tomu máte k dispozici deku nebo i popcorn. Film už jsem párkrát předtím viděla a hodnotím určitě pozitivně. Prostě slaďárna a romantika přímo pod hvězdami. :)


Další den už nás čekala Jamajka! :)

Letenka do Česka..

14. července 2015 v 1:05
Píšu jen v rychlosti, že mi minulý týden přišla letenka do Prahy a to na 6.11.2015.

Mé poslední 3 měsíce se rychle blížily a mě napadlo, že bych každým dnem měla čekat email od agentury, ať si zabookuju zpáteční letenku domů. Nakonec jsem se ani nedočkala. Jakmile jsem se vrátila z plavby a připojila se po týdnu znovu na internet, viděla jsem příspěvek od kamarádky ze San Francisca a která letěla se mnou do Ameriky, že už má letenku domů. V ten moment mi jen proběhlo hlavou, že už i na nás došlo..

Jakmile jsem se o tom pobavila s rodinou (jejich nešťastné výrazy by jste měli vidět), tak jsem si ji zabookovala na poslední možný den a o 2 dny později jsem dostala email, že už mám letenku. V pátek později odpoledne tedy odlétám z Denveru do Frankfurtu a v sobotu kolem 2 odpolední už budu v Praze u maminky. :)

Samozřejmě se mě hodně lidí ptá, jak se cítím a co mám v plánu po tom všem. Kupodivu to nijak neprožívám a na jednu stranu mám pocit, že mám ještě dost času. Ale na druhou vím, že všechno nakonec uteče a já budu brzo vyšilovat, jak se mám sbalit a hlavně jak se tady se vším a všema vůbec rozloučím. Popravdě se mi nad tím vůbec nechce přemýšlet, protože vím, že to nebude snadný.. A jaké mám plány po Americe? Určitě chci zůstat do konce roku doma a užít si po dlouhých 5 letech české Vánoce, protože na ty nic nemá. Další plány už si nechám s dovolením pro sebe, protože znáte to, když se moc plánuje.. :)

Miami, Everglades National Park and Key West

11. července 2015 v 22:51
Tak první článek z dovolené je tady! Na dalších akorát pracuju. Musím to opět rozdělit, jinak bych vás totiž unudila jedním a stoprocentně tím nejdelším. :)

Vrátím se tedy k předminulému čtvrtku, kdy jsem s Kubou odlétala z Colorada na Floridu. Kubovi se bohužel dovolená docela zkomplikovala, když mu před pár týdny někdo ukradnul v Kalifornii pas s vízem a dalšími věcmi. Dopadlo to tak, že jsem musela zavolat společnosti Carnival a zrušit jeho rezervaci, jelikož jsme místo něj nikoho nesehnali. Prostě smůla..

V den odletu jsem ještě vyzvedávala svého HD, Michaela na letišti, takže jsem už nestihla nabrat Kubu v Goldenu. Přijel tedy ke mně a Michael nás oba odvezl na zastávku, která je hned pod kopcem. Rozloučili jsme, když po pár sekundách mě ještě zavolal zpátky a dával mi menší příspěvěk na dovolenou, víc než 50 dolarů a ať si to užiju. Tak to bylo fakt hezký až jsem tomu nemohla uvěřit. :) Na letišti jsme si vytiskli letenku, odbavili kufry a odebrali se ke gatu. Letěli jsme s Frontier a měli jsme menší problém se sedadly. Původně jsme si je koupili vedle sebe a při check-in jsme zjistili, že sedíme každý jinde a někdo ze společnosti nám je prostě přehodil. Když jsme se na přepážce ptali, jak je to možné, tak odpovědi "Nevím" jsme se opravdu museli začít smát. Asi koukali co po nich chceme, když oni jsou jen levná nízkonákladová společnost. Jak jsme později zjistili, tak jsme nebyli sami komu změnili čísla sedadel. Ale taková maličkost nám právě začínající dovolenou rozhodně nepokazila.


Byl to noční let, takže už kolem 5 ráno jsme přistávali na letišti v Miami. Měli jsme asi 4 hodiny než přiletěla Lenka z Atlanty, která s náma strávila víkend na Floridě. Kupodivu nám ten čas docela utekl. Hlavně jsme do té doby ještě nebyli venku, takže když jsme v 9 ráno vystrčili nos z letiště, tak nás to vedro přímo šlahlo. Připadala jsem si jako na Sahaře. Všichni tři jsme pak jeli do půjčovny aut a během pár minut jsme dostali červenou Toyotu Yarris. Byla malinká, ale nám stačila. Při první návštěvě Miami jsem neměla tu čest řídit tam auto a musím říct, že ty necelé 2 dny mi bohatě stačily. Nevím, jestli těm Američanům tam leze to teplo na mozek, ale jak jinak vysvětlit, že tam všichni jezdí jako naprostí idioti! Něco jako dát blinkr je pro ně asi hodně vzdálený pojem a že by se docela hodilo, aby je používali a obzvlášť, když řídíte na 6-proudové dálnici. Dostat se kolikrát z jedné strany na druhou vydalo na pořádnou dávku nervů, ale zmákla jsem to levou zadní. :) Z půjčovny jsme jeli rovnou do Miami International Hostel na Miami Beach. Ubytovali jsme se v pokoji, kde bylo snad 18763 stupňů a vyrazili do Everglades National Park.


Cesta trvala asi 2 hodinky a chytli jsme takový slejvák, že jsem neviděla ani metr před sebe. Docela sranda, ale "Majamčani" v tu chvíli začali jezdit jako lidé a ne jako hovada. Jen co jsme se zastavili u kamenu s uvítacím nápisem, tak už nás začaly štípat nějaké mrchy. :D Naše cesta pak hned vedla do visitor center pro suvenýry a repelent! Vzali jsme si mapu a jeli na nejbližší zastávku v parku, kde vedou stezky kolem bažin a krokodýli či aligátoři na vás koukají zpoza hladiny. Pro efekt či co tam měli i jednoho mrtvého ve vodě. Ten šílený smrad si neumíte představit. Nevím, jestli se tím snaží otrávit lidi nebo z jakého důvodu tam je. :D Všude kolem nás taky chodily nějaké barevné potvory. Řekla bych, že je to přerostlé saranče. Dokonce jsme tam narazily na pár z Česka. Udělali jsme pak ještě jednu zastávku, kde jsme strávili snad 10 minut, protože tam nebylo nic kromě lodí. Počasí nám vycházelo víc než dobře. Kdykoliv pršelo, tak jsme jeli v autě a když jsme byli venku, tak bylo vedro k padnutí, haha. Myslela jsem, že si aspoň podržím živého krokodýla, ale vypadá to, že tohle je jen součást tour pokud ji vezmete z Miami. Ale tak já už jsem jednoho měla v rukách v Coloradu.










Nikdo z nás toho moc nenaspal, jelikož jsme přes noc cestovali a tak jsme se vydali na cestu zpátky. Na hostelu jsme si dali večeři a pro informaci, kdyby se tam někdo chystal, tak jsou tam snídaně, obědy i večeře zdarma což je myslím výhoda i přestože jsme tam moc času nestrávili. Není to nic extra, ale lepší něco než nic. Při večeři jsme potkali další Češku, co cestovala sama po státech. Nechápu, že mě to ještě překvapuje, když na mě někdo z ničeho nic promluví česky, ale vždycky mám prostě ten zásek. :D Večer jsme se jen prošli po pláži a hlavní ulici na Miami Beach, kde jsem si dala nejlepší malinovou zmrzlinu od Haagen-Dazs... Mňamka!





V sobotu ráno jsme hned po snídani vyrazili na 4-hodinovou cestu na Key West. Po cestě je aspoň hodně na co koukat kolem, ale i tak mě to už ke konci nebavilo. Tím spíš, že jsme všichni tři byli hladoví a kdo mě zná, tak ví, že jakmile mám hlad, tak se mnou není řeč. Nevadí mi ani tolik nevyspat se než mít šílený hlad. :D Auto jsem zaparkovala v nějaké ulici zdarma a jasně, že jsme si pak nepamatovali kde, haha. Šli jsme si vystát řadu na fotku, kde se nachází nejjižnější bod Ameriky a je to už jen pouhých 90 mílí od Kuby. Jasně, že hned za náma stáli opět Češi, tak jsme se s nima dali do řeči. Jak je vidět jsme opravdu všude. :)



Pak už jsme zapadli do restaurace a dala jsem si opravdu vynikající hamnurger s hranolkama. Není to nic, co bych jedla pořád, ale jednou za čas si na tom pochutnám. Trošku jsme si to tam prošli, ale v tom šíleném vedru, kdy z vás pot jen teče jsme se už těšili na pláž a zchlazení ve vodě. Joo, největší omyl! V červnu už je tam totiž voda teplá jak čaj, takže klimatizované auto je v tomhle jedinou výhrou. Pláž je tam ale krásná, jen jsme to tam teda moc dlouho nevydrželi. Navíc jsme ten večer museli vrátit auto a tak bylo na čase vyrazit. Když jsme se blížili k Miami, tak mě naprosto uchvátilo zrovna zapadající slunce. Opravdu nádhera! Myslím, že krásnější jsem ještě neviděla.











Na Miami Beach jsme si dali večeři a drink, na párty jsme už nějak neměli kapacitu. V tomhle je to jako ve Vegas. Musíte půlku dne prospat a válet se celý den na pláži nebo u bazénu, aby jste večer mohli vyrazit ven. Netvrdím, že to tak má každý, ale my po celodenním výletování toho měli dost. Byli jsme spokojení i s noční procházkou po pláži.


Joo a konečně přišla neděle a s ní i odplutí do Karibiku! Simča přiletěla v noci z Minnesoty a ráno jsme se potkaly na Miami Beach. Tentokrát už jsme se i zchladili po vařící vodě na Key West. :D Rozloučily jsme se s Lenkou a bohužel teda i s Kubou. K lodi jsme si objednaly Uber. Kdo neví, tak je to na způsob taxíku, ale vyjde to levněji. Až na to, že náš řidič nemluvil anglicky a byl lehce zmaten ze své GPS a my ještě víc zmatenější z něj, takže jsme si cestu k lodi daly na třikrát. :D


Jaké byly naše první dojmy, pondělní den na moři a první zastávka v Karibiku se dozvíte příště! :)

Rocky Mountain National Park

8. července 2015 v 19:10
První článek z dovolené už mám téměř hotový, jen mi chybí do něj naházet tu hromadu fotek. Vím, že jsem psala, že se ozvu ještě před dovolenou a měla jsem v plánu postnout tento článek už v Miami, ale můj notebook a hotelová Wifi se úplně nekamarádili, takže se omlouvám a tady je to. :)

Do Rocky Mountain národního parku jsem vyrazila předposlední červnovou neděli. Den předtím jsme prováleli u bazénu a i filmu, takže to chtělo zase nějaké vzrůšo. Park se nachází asi jen hodinku od Boulder, takže až jsme se s Renčou hezky vyspaly, tak jsme vyrazily. Už samotná cesta tam byla zajímavá, protože jakmile jsme se dostaly za město, tak jakoby jsme se i ocitly v trochu jiném světě. Benzínka, která vypadala, že oslavila minimálně 50. výročí či takové ty auta, která znáte z amerických hororů. Já vím, možná jsem na ně někdy koukala až moc. :D Ale je fakt vtipné, že jakmile tady ujedete jen pár milí, tak už všechno vypadá jinak aniž by jste opustili stát.

Zanedlouho jsme už přijížděly do města Estes Park. Čekala jsem všechno, ale tohle mě rozhodně příjemně překvapilo. Městečko obklopené horama, lesy a jezery vypadalo krásně. Chatku či malý domek bych tam brala všemi 10. Skočily jsme si koupit jen nějaké suvenýry, vzaly mapy a vyrazily do parku. Už podle mapy to vypadalo, že všechno to jen na pouhý jeden den nebude. Kdyby měl někdo zájem vyrazit tam na víkendový camping, tak nezapomeňte na mě! :)


Na první zastávce jsme zastavily tak nějak omylem, jelikož jsme si myslely, že jezero, které hledáme je už někde poblíž. Ve skutečnosti bylo vzdálené ještě pár dalších kilometrů. I tak se nám tam povedlo ukořistit pár hezkých snímků. Bear Lake (Medvědí jezero) je docela rozsáhlé, takže kolem něj vede stezka s pár zastávkama. Trvalo nám to docela dlouho obejít ho, protože jsme přece potřebovaly fotky ze všechn stran a pak ještě hůř, fotky nás. Zleva, zprava, zboku, vyskoč, udělej stojku.. No znáte to sami. :D V lese jsme i objevily zbytky sněhu, takže jsem hned musela vyzkoušet, jestli je ten sníh ještě studený a světe div se, BYL! Jaké to překvapení. :D




















Naše další kroky už směřovaly zpátky do Estes Parku, kde jsme si daly skvělou večeři a pomalu se ubíraly směr domov. Jelikož byl zrovna Father's Day (Den otců), tak jsem koupila pro HD asi šest českých piv. Věděla jsem, že už některé zkusil, takže jsem šla na jistotu. Příští článej už o dovolené! :)